Na podzim roku 2017 padlo rozhodnutí, že následující letní dovolenou strávíme v pobaltí. Rozhodli jsme se nahlédnout do Litvy, Lotyšska i Estonska.
Pro ubytovaní jsme se rozhodli využít Booking a pro informace na cestu osvědčený průvodce z řady Lonely Planet. Dne 21. července 2018 jsme brzo ráno vyrazili směr Litva a to konkrétně do městečka Trakai (54°38’23.3″N 24°55’55.9″E), kde jsme měli rezervované ubytování. Na místo jsme dorazili navečer. Trakai je malé malebné městečko u jezera Galva. Ve městě můžete obdivovat staré dřevěné domky a hlavně zrestaurovaný gotický Ostrovní hrad (54°39’08.1″N 24°56’00.6″E).
Na druhé straně jezera se nachází zámek (54°39’47.1″N 24°56’48.4″E) s přírodní zahradou, která je vhodná pro procházku spojenou s koupáním v jezeře. K zámku vede poněkud úzká cesta na které ještě parkují vozidla koupajících se víkendových rekreantů. U zámku je k dispozici občerstvení s výbornou zmrzlinou.
Druhý den po prohlídce města Trakai a jeho okolí jsme jeli do hlavního města Vilniusu. Zaparkovali jsme nedaleko historické části na placeném parkovišti (54°41’16.1″N 25°17’38.5″E). Obešli jsme Gediminasův vrch s cihlovou věží a přišli na Katedrální náměstí, kde v roce 1989 na protest proti ruské okupaci končil živý řetěz mezi Talinem a Vilniusem. Živý řetěz vytvořilo 2 miliony Litevců, Lotyšů a Estonců. Dále jsme si prohlédli staré město, které je na listině UNESCO.
Po prohlídce Vilniusu jsme zamířili okouknout konečně snad ten pravý geografický střed Evropy. V Litvě se nachází asi 20 km. severně od Vilniusu. Sjezd je dobře značen. Je zde velké neplacené parkoviště (54°54’28.8″N 25°19’14.7″E). Vzhledem k tomu , že nás zde zastihlo deštivé počasí, tak jsme navštívili pouze střed Evropy a k jezeru Girija, které je nedaleko se nám v dešti už nechtělo a proto jsme se vrátili do Trakai.
V úterý ráno jsme rozloučili s městečkem Trakai a pokračovali do města Palanga, které stojí na břehu Baltského moře. Po cestě jsme se zastavili u města Kaunas v klášteře Pažaislis, který stojí u umělého jezera ( Kaumanské moře). Před klášterem je velké parkoviště pro věřící (54°52’34.1″N 24°01’11.1″E).
Dále jsme pokračovali za Kunas, kde stojí Devátá pevnost s památníkem (54°56’30.4″N 23°52’35.2″E). Prvotním úkolem pevnosti bylo zajištění hranice carského Ruska. Za druhé světové války zde byl zřízen tábor smrti, kde zahynulo 80.000 lidí. Po válce zde bylo pro změnu zřízeno vězení a popraviště pro odpůrce stalinistického režimu.
Odpoledne jsme dorazili do přímořského letoviska Palanga. Zatímco ve vnitrozemí pršelo, tak u moře vládlo exklusivní počasí. Palanga je typické přímořské letovisko s velkou promenádou až k moři. Vedle místního zámku, kde je muzeum jantaru je rozsáhlý botanický park, který určitě stojí za shlédnutí. Doporučuji si v centru půjčit jízdní kola a městečko si tak podrobně prohlédnout. Promenáda je zakončena molem, které je především při západu slunce plné lidí. Pláže nádherné a moře bylo fakt teplé!
V rámci pobytu v městečku Palanga jsme si celý den vyhradili na návštěvu NP Kuršská kosa. Litevská část NP je přístupná pouze po moři. Museli jsme tedy zajet do města Klaipéda, kde nás trajekt převezl (55°42’20.5″N 21°06’45.5″E). V plánu bylo navštívit delfinárium, Jantarovou zátoku a písečné duny. Doporučuji se nalodit ráno, neboť později se zde tvoří fronty. Z trajektu jsme na druhé straně vyjížděli kolem 07:45 hod. Lístek do delfinária také doporučuji objednat v předstihu po internetu. Jinak absolvujete opět fronty u pokladen. Zatímco ostatní lidé stáli frontu u pokladen, tak mi jsme si prohlédli námořní museum a muzeum lidových staveb. Expozice nejsou nikterak velké ale stojí za podívání. Vedle delfinária je pevnost s vodním příkopem v které je umístěno muzeum moře. U delfinária je parkoviště (55°43’02.1″N 21°06’05.8″E) na kterém jsme ráno bez problému zaparkovali. Asi za dvě hodiny jsme však měli problém i vyjet!
Po shlédnutí představeni v delfináriu jsme pokračovali po komunikaci protínající poloostrov do vesnice Juodkranté (55°32’00.9″N 21°07’03.7″E), kde jsme se prohlédli Jantarovou zátoku a absolvovali procházku na kopec čarodějnic. Asi na dvoukilometrové procházce lesem potkáváte vyřezávané potvory všeho druhu.
Pokračovali jsme dále a zastavili na parkovišti (55°26’31.2″N 21°04’19.8″E) pod Šedými dunami. Z parkoviště vede na duny značena cesta. Duny jsou osm kilometrů dlouhé a dva kilometry široké.
Po návratu jsme měli jemný písek snad všude. Po odpískování jsme jeli k městečku Neringa, až na hranici s Ruskem. Po tom co jsme viděli na hranicích, musím říct, že se Putin asi hodně bojí abychom mu něco nevzali. Trojité ploty s ostnatým drátem + strážné věže stačili k tomu, abychom se rychle otočili a jeli zpět do civilizace. Kousek od hranice je parkoviště (55°17’42.7″N 20°59’11.8″E) z kterého se pohodlně dostanete na další dunu (Parnidis) nad městem Neringa.
Z duny je krásny výhled i na ruskou část, kde uvidíte průběh hranice v podobě plotů a strážných věží. Z parkoviště vede stezka až k promenádě do přístavu ve městě Neringa. Po celodenním putování v písku jsme se rozhodli, že zbytek dne strávíme na pláži u moře. Auto jsme nechali na parkovišti (55°17’58.5″N 20°58’41.2″E) u hlavní cesty od kterého vedly značené chodníčky k jednotlivým plážím.
Pláže nádherné a moře skvělé. Jenom malé upozornění ! Na plážích se kouří pouze na místech k tomu určených. Dále mají tři druhy pláží. Na toto si musí dát pozor především muži. Klasické smíšené, nudistické a pozor pláže pouze pro ženy! Nevědomky jsem v dobré víře ulehl na takovéto pláži a byl jsem jednou z dam vykázán o 100 metrů dále na pláž smíšenou. Je to trochu diskriminace můžu, neboť ti svou pláž nemají! Do města Palanga jsme se vrátili až navečer. Cesta trajektem byla opět bez problémů.
Druhý den ráno jsme vyjeli do NP Žemaitija, kde jsme měli kromě krátkého treku naplánovánu i návštěvu bývalé sovětské podzemní raketové základny(56°01’49.3″N 21°54’21.0″E). K základně vede prašná přístupová cesta, která je tak hrbolatá, že jsem koukal do zpětného zrcátka zda se někde v pozadí neválejí blatníky z mého auta.
Prohlídka základny je z průvodcem. Základna má čtyři sila hluboká 25 metrů. V těchto silech byly umístěny rakety R 12 s nukleárními hlavicemi. V jedné z technických místností jsou zobrazeny data, kdy byla základna v plné bojové pohotovosti. Kromě jiných je zde i datum 1968.
Od základny to bylo jenom kousek k jezeru Plateliai (56°02’48.3″N 21°53’08.5″E). Zde se kříží mnoho turistických stezek. Naplánovali jsme krátký trek kolem vedlejšího jezera Sultekio. Jde o krásnou nenáročnou asi tříkilometrová procházka s výstupem na rozhlednu.
V pátek ráno jsem sedli do auta a vyrazili směr Lotyšsko. Cílem byl národní park Gauja. Po cestě bylo naplánováno zastavení na Křížovém vrchu a na zámku Rundále, který se nacházel již na území Lotyšska. Severně od města Šiauliai je kopec na kterém jsou umístěny tisíce křížů. Zaparkovali jsem na velkém parkovišti (56°00’51.3″N 23°24’31.5″E) u budovy s obchody a WC. Odtud asi po kilometru dojdete po cestičce k samotnému kopci. Musím říct, že počty křížů překonalo mé očekávání a jen stěží si toto místo lze představit.
Dále jsme pokračovali k zámku Rundále. U zámku je velké záchytné parkoviště (56°24’59.5″N 24°01’49.7″E). Barokní zámek Rundále byl vystavěn podle předlohy francouzského Versailles. Zámek obklopují krásně upravené zahrady.
Po prohlídce zámku jsme pokračovali do města Sigulda, kde jsme měli zajištěné ubytování. Město Sigulda je součástí NP Gauja, který místní označují za „Lotyšské Švýcarsko“. V Siguldě jsou trosky středověkého hradu z kterého se dochovaly strážní věže. Na nádvoří se konají koncerty. Před hradem se dá zaparkovat (57°09’49.5″N 24°51’10.5″E). Kousek od parkoviště je stanice lanovky, která vás převeze na druhou stranu údolí, ke zřícenině hradu (Krimulda).
V okolí města se kříží spousta turistických stezek, které jsou perfektně upraveny.
Podnikli jsme několik treků v národním parku. Prohlédli jsme si největší jeskyni (Gutmanisovu), muzejní rezervaci Turaida se středověkým hradem a mnoho dalšího. Národní park Gauja určitě stojí za návštěvu, ale je potřeba si na toto místo vyčlenit více dnů. Park poskytuje kromě mnoha turistických tras i další vyžití (vodáctví, adrenalinové sporty atd.)
Jeden den jsme si samozřejmě vyčlenili na návštěvu hlavního města Lotyšska. Hlavní město Riga je nazývána „Paříží Severu“. Zaparkovali jsme na nábřeží (56°56’57.6″N 24°06’05.9″E) nedaleko historického centra. Prohlédli jsme si nejzajímavější památky jako Maurský dům, Luteránský chrám sv. Petra atd.
Rozhodně jsem však chtěl navštívit vyhlášené muzeum motorových vozidel. Kromě nádherných exponátů automobilových značek si zde můžete prohlédnout vozidla Stalina, Chruščova nebo Brežněva. Můžete se virtuálně svést jako velicí důstojník po Rudém náměstí apod. Virtuálních vychytávek je zde více a určitě návštěvu doporučuji! Před muzeem je velké parkoviště (56°58’13.8″N 24°13’44.3″E).
Z muzea motorových vozidel jsme se přesunuli do muzea letectví (56°55’29.3″N 23°58’52.3″E). Je zde stálá venkovní expozice sovětských letadel. Exponátu je zde dost, ale jsou v dost zoufalém stavu. V případě, že se rozhodnete navštívit toto muzeum, tak zazvoňte u vstupní brány a majitel vás pustí zaparkovat dovnitř areálu. Jinak nezaparkujete neboť museum je hned vedle hlavního letiště.
Posledního července jsme se rozloučili s NP Gauja a pokračovali směr Estonsko. Při cestě jsem opět naplánovali zastávku a na zámku barona Prášila v Dunte (57°24’20.4″N 24°25’28.7″E). Sídlo vyhlášeného mluvky Karla Friedricha Hieronyma von Munchausen v současné době slouží jako muzeum voskových figurín a ztvárnění příběhů barona Prášila. V lese u zámku je asi pětikilometrová stezka, kde potkáte mnoho dřevěných postav z jeho vypravování.
V Estonsku jsme měli zamluveno ubytováni na samotě u městečka Kuusalu na severu země. Majitelé byli v době našeho příjezdu na dovolené. Dveře do apartmánu byly otevřené a na dveřích jsme měli dopis na přivítání. Po návratu paní domácí se objevil ráno u dveří košík s čerstvou zeleninou. Ubytování skvělé!
Samozřejmě jsme vyjeli do hlavního města Tallinu. Zde jsme zaparkovali v centru bez větších problémů (59°26’00.4″N 24°44’24.6″E) a vydali se na prohlídku města. Nechci zdržovat výčtem všech památek, které jsme navštívili, ale je nutné říci, že hlavní město Estonska v nás zanechalo velmi silný dojem.
Při zpáteční cestě jsme přibrzdili u Jägalského vodopádu (59°26’57.0″N 25°10’44.8″E).
Ubytovaní jsme byly na hranici největšího estonského NP Lahemaa, kde jsou skvělé podmínky pro pěší turistiku i cyklistiku. Za zmínku stojí sedmikilometrová turistická trasa Majakivi (59°35’20.0″N 25°35’43.5″E), kde vyšplháte po dřevěných schodech na sedm metrů vysoký bludný balvan. Rozhledna na trase byla bohužel v rekonstrukci.
Určitě stoji za návštěvu i zámeček Palmse (59°30’43.6″N 25°57’15.6″E). V zámku je malé muzeum ve kterém si mohou dámy i pánové vyzkoušet, jak by jim slušelo historické oblečení. Za prohlídku stojí i přilehlí park s mnoha stezkami a altány.
Určitě je nutné absolvovat i stezku přes rašeliniště Viru raba, kde můžete vidět masožravé rosnatky.
Prohlédli jsme si i výběžek poloostrova Juminda (59°38’50.6″N 25°30’29.1″E), kde je starý maják a památník tisícům obětí civilistů, kteří se snažili uprchnout v roce 1941 před německou armádou. Na plážích na ně čekali nášlapné miny.
Možná tomu někdo nebude věřit, ale koupání ve Finském zálivu je možné a velmi příjemné. Vstup do moře je pozvolný a v době naší návštěvy bylo moře opravdu teplé.
Čas dovolené se nachýlil a tak nezbylo nic jiného než se po čtrnácti dnech pobalit a vyrazit domů.