V termínu od 13.7.- 21.7.2013 jsme podnikli okružní cestu čtyřmi zeměmi. Naším prvním cílem bylo Bodamské jezero. Bodamské jezero je 63 kilometrů dlouhé a v nejširším místě má kilometrů čtrnáct. V rakouském městě Bregenz jsme se ubytovali v kempu Mexico (47°30’17.3″N 9°42’52.8″E) přímo na břehu jezera. Vodu v jezeře jsme samozřejmě vyzkoušeli.
Druhý den ráno bylo v plánu navštívit nedaleké německé město Lindau. Auto zůstalo na záchytném parkovišti (47°33’04.6″N 9°41’29.8″E). Po mostě jsme přešli na stejnojmenný ostrov, kde se nachází historické jádro města, které tvoří úzké uličky se štítovými domy. Velká část ostrova je pěší zónou s obchůdky, kavárnami a hospůdkami. Velmi zajímavá je renesanční radnice s nádhernými malbami na venkovních zdech.
Dále jsme pokračovali na druhou stranu jezera k přírodní zajímavosti „Marienschlucht“ (47°45’50.8″N 9°05’28.8″E). Mezi třicetimetrovými skalami vede k jezeru dřevěné schodiště. Po sesuvech půdy v roce 2015 bylo schodiště uzavřeno. Po překonání strmého břehu sejdete k jezeru, kde je dřevěné molo s pěknou vyhlídkou na jezero.
Cesta dále pokračovala, tentokrát do švýcarského města Stein am Rhein. Je to nádherné město s tisíciletou historií na břehu Rýna. Asi nejzajímavější je náměstí Rathausplatz, které obklopují malebné domy. Auto jsme nechali na parkovišti (47°39’41.2″N 8°51’27.7″E) před branami starého města.
Po prohlídce města jsme přejeli nad město (47°40’02.2″N 8°51’31.0″E) k prohlídce středověkého hradu Hohenklingen.
Z hradu jsme pokračovali asi k největší atrakci v okolí. Rýnské vodopády jsou největšími vodopády v Evropě. Vodopády dosahují výšky 23 metrů a jejich šířka je 150 metrů. Průměrný průtok řeky Rýn v zimě je 250 m³/s a v létě dosahuje průtoku i 700 m³/s. Rýnský vodopád je u švýcarského městečka Neuhausen am Rheinfall. Nedaleko vodopádů je parkoviště (47°40’30.9″N 8°36’54.1″E).
Od vodopádů jsme pokračovali do města Luzern, kde jsme se ubytovali v kempu „Lido Luzern“ (47°03’00.5″N 8°20’15.6″E). Druhý den ráno jsme zaparkovali ve vesnici Alpnachstad (46°57’17.9″N 8°16’41.3″E) nedaleko Luzernu, kde je spodní stanice zubačky na horu Pilatus ve výšce 2.132 m.n.m. Zubačka uvedená do provozu v roce 1889 je nejstrmější zubačkou světa, kdy místy má sklon až neuvěřitelných 48 procent a doba jízdy je asi 30 minut. Na vrcholu nás čekaly neuvěřitelné výhledy na Lucernské jezero a švýcarské Alpy.
Po obědě jsme se vydali do dopravního muzea ( 47°03’09.0″N 8°20’07.4″E)v Luzernu. V muzeu najdete všechny druhy dopravních prostředků, na které si jen vzpomenete. Na simulátorech můžete řídit vlak nebo letadlo. Tuto návštěvu vřele doporučuji!
Navečer jsme vyrazili do centra Luzernu. Procházka historickým městem se středověkými mosty a hradbami, byla opravdu úžasná.
Druhý den jsme vyjeli do Lauterbrunnenu, kde byla v plánu návštěva mohutných vodopádů „Trümmelbachfälle“. Už samotná cesta z Luzernu byla zážitkem.
U vodopádů jsme zaparkovali na parkovišti (46°34’21.0″N 7°54’43.8″E) z kterého to je asi deset minut chůze. Uvnitř hory padá deset ledovcových vodopádů (až 20.000 litrů za sekundu), čímž je Trümmelbach evropským unikátem. Ubytovali jsme se v nedalekém kempu Breithorn (46°34’05.1″N 7°54’34.5″E). Kemp byl perfektně vybaven a hlavně obklopen užasnou alpskou přírodou. Navečer byl v kempu i kulturní program, kdy zde muzikanti hráli a zpívali místi písně.
Další den cesta pokračovala do francouzského Chamonix. Po cestě jsme přibrzdili u Ženevského jezera, kde stál za prohlídku hrad Chillon (46°24’46.0″N 6°55’47.5″E). Hrad byl vystavěn ve 13. století a je silně opevněn. Jeho poloha na břehu jezera je úžasná. Dojem trochu kazí silnice se železnicí, která hrad odděluje od okolí. Pod hradem jsme se vykoupali a voda byla vcelku fajn.
Po příjezdu do Chamonix na úpatí masivu Monc Blancu (4.809) jsme se ubytovali v kempu Les Arolles (45°54’50.4″N 6°51’54.5″E). Počasí nebylo nic moc a doufali jsme, že se zlepší, neboť druhý den jsme měli v plánu vyjet unikátní lanovkou na Aiguille du Midi. Je to Lanovka s největším převýšením na světě. Spodní stanice je ve výšce 1.037 m a horní ve výšce 3.777m. Ráno nám opět počasí nepřálo, ale přesto jsme se šli podívat do stanice lanovky jak to vypadá nahoře. Ve stanici byly obrazovky se záběry z vyhlídkové plošiny, kde nebylo vidět ani na krok. Vzhledem k poměrně vysoké ceně lanovky jsme tedy výlet lanovkou museli zrušit, což nás velmi mrzelo.
Z hor jsme tedy zamířili do tepla a to konkrétně do Sain Tropez. Zde jsme se ubytovali v kempu „La Croix du Sud“ ( 43°12’51.7″N 6°38’26.6″E). Píseční pláž byla vzdálena asi 3 kilometry. Po cestě jsme minuli několik levandulových polí. Další den jsme vyšplhali na pevnost v Saint Tropez odkud je skvělí výhled na město a záliv. Z pevnosti jsme prošli starým městem, kde jsme museli navštívit světově známou četnickou stanici.
Navečer jsme vyjeli do zábavního parku „Azur Park“ ( (43°15’39.3″N 6°34’42.4″E) nedaleko letoviska Port Grimaud. Druhý den byl absolutně lenošící.
Dalším cílem naší cesta byl největší evropský kaňon „Gorges du Verdon“, který je dlouhý 25 kilometrů. Po příjezdu jsme si nejprve postavili stan v kempu (43°49’40.8″N 6°13’27.9″E) nedaleko kaňonu. Po obědě jsme se ho vydali prozkoumat po vodě. Popojeli jsme tedy na parkoviště (43°48’13.0″N 6°14’50.1″E) nedaleko mostu Pont du Galetas. Dole u přehrady jsme si hodlali zapůjčit šlapadlo, s kterým bychom projeli kaňon po vodě. Fronta na šlapadla byla vcelku neuvěřitelná. U vedlejšího mola někdo vracel elektrickou loď, která sice byla dražší, ale bez fronty na několik hodin. Po nalodění jsme vpluli do kaňonu.
V kaňonu je opravdu živo. Plavidel a lidí na nich je zde opravdu dost. Cesta probíhala bez problému krásnými scenériemi kaňonu až do chvíle, kdy se nad přehradou začala hromadit černá mračna. Rozhodnutí to bylo těžké, ale hrozící bouřka nás donutila otočit loď a jet zpět do přístavu. Asi dvě stě metrů před přístavem se spustil liják, který po krátké chvilce začali doprovázet i poměrně velké kroupy. Zde jsme zjistili nevýhodu elektrické lodě vůči šlapadlu. Loďka jela neustále stejnou rychlostí, ale na šlapadle se dalo zrychlit. Manželka dceru přikryla batohem. Byli jsme velice rádi, když jsme dorazili do přístavu. Kroupy padat přestali, ale voda se lila dál. Poté co jsme přišli na parkoviště, tak jsme se svlékli do spodního prádla a pak teprve nastoupli. Suchého na nás nebylo vůbec nic. Podobný liják jsme ještě nezažili. Člověk má tendenci spoustu věci zapomínat, ale tuto událost si pamatuje velmi dobře celá rodina a to i dcera, která byla malá.
Další den byl v plánu výlet kolem kaňonu a krátká procházka. Vyjeli jsme po D952 z které jsme odbočili na D23 a po D71 jsme se vrátili zpět. Po zkušenosti z předešlého dne jsme si přivstali a na cestě jsme byli téměř sami. Podél cesty je spousta vyhlídek s fascinujícím výhledem na kaňon. Dokonce jsme měli štěstí na supa bělohlavého. Jeden po příchodu na vyhlídku seděl přímo před námi, ale rychle uletěl a druhý byl o kousek dál.
Asi v polovině cesty u vesnice Rougon jsme zastavili na parkovišti (43°47’22.1″N 6°23’43.9″E) z kterého byl sestup do kaňonu k řece Verdon. Cesta kaňonem je nádherná. Vede podél řeky, skalami, vytasenými stezkami a tunely. Chtěli jsme pokračovat o trochu dál, ale zastavilo nás množství vody v tunelu Bauo. Trekovky to přestali dávat a na boso se nám jít nechtělo. O pořezanou nohu na dovolené jsme opravdu nestáli. Tunely jsou poměrně dlouhé a čelovka je nutností! Po dvou kilometrech jsme se vrátili zpět a pokračovali v okružní cestě kolem kaňonu.
Na konci okružní cesty jsme zastavili ve vesničce Moustiers-Sainte-Marie „Etoile de Provence“ (43°50’45.5″N 6°13’21.7″E), hvězda Provence. Nad vesnicí mezi skalami visí na 135 metrů dlouhém řetězu pozlacená hvězda. Pod hvězdou stojí kaple Notre-de-Beuavoir ze 14. století.
Druhý den ráno jsme se vrátili zpět k pobřeží a prohlédli si Monako. Auto jsme nechali v podzemním parkovišti pod palácem (43°43’54.8″N 7°25’04.0″E) a dále pokračovali pěšky. Monacké knížectví je městský stát ležící na středomořském pobřeží francouzské riviéry. Monako má rozlohu 2,02 km čtverečných s 37 800 obyvateli. Jde o druhý nejmenší stát na světě. Z parkoviště jsme vyšplhali ke knížecímu paláci. Monacký knížecí palác je oficiální rezidencí monackého knížete. Byl postaven v roce 1191 jako janovská pevnost. Po příchodu k paláci jsme stihli střídání stráží. Střídání probíhá každý den v 11.55 hodin. Od paláce je krásný výhled na přístav. Odtud jsme po promenádě, která vede, po okraji skal sešli k oceánografickému muzeu. Promenáda vede i krásným parkem „Saint Martin Gardens“. Zpět jsme se vraceli historickým jádrem kolem katedrály svatého Mikuláše. Po prohlídce Monaka hurá zpět do Švýcarska.
Navečer jsme dorazili do kempu „Monte Generoso“ (45°55’42.8″N 8°58’38.4″E), který leží mezi horami u jezera Ligo di Lugano. Voda byla velice příjemná a kemp velmi slušně vybaven.
Další den cesta pokračovala do města Bellinzona. Hlavní atrakcí města jsou tři zdejší hrady. Zaparkovali (46°11’36.8″N 9°01’24.8″E) jsme pod největším z nich „Castelgrande“. Prohlédli jsme si hrad i mohutné hradby s výhledem na město. Vše krásně opravené a upravené!
Po prohlídce jsme jeli dále do Lichtenštejnska a to konkrétně do města Vaduz. Cílem byl zámek Schloss Valduz , který je sice pro veřejnost nepřístupný, ale je od něho krásný výhled na město a okolí. Po cestě jsme museli překonat vysokohorské sedlo San Bernardino ve výšce 2.065 m.n.m.
Navečer jsme se ubytovali v kempu (47°35’30.6″N 10°46’22.7“E) u bavorského městečka Füssen. Kemp byl přímo na břehu jezera Bannwaldsee. Voda byla příjemná a na obhlídku vodní hladiny jsme si půjčili šlapadlo.
Druhý den byla v plánu návštěva jednoho z nejromantičtějších zámků na světě. Zámek Neuschwanstein vznikl jako výplod pomateného mozku krále Ludvíka II. Doporučuji návštěvu hned ráno, alespoň trochu se vyhnete obrovským frontám. Parkoviště (47°33’27.1″N 10°44’26.2″E) při našem odjezdu bylo již plné. Nad parkovištěm je pokladna, kde se zakoupí vstupenky a elektronický průvodce a to v češtině! Od pokladny je to k zámku asi dva kilometry. Kromě návštěvy zámku doporučuji i krátkou procházku k mostu Marienbrücke odkud je nádherný výhled na zámek a okolí.
Od zámku Neuschwanstein jsme zamířili na prohlídku druhého zámku Hohenschwangau, který leží přímo naproti a pobývala v něm matka šíleného krále Marie Bavorská.
Odpoledne jsme si zajeli prohlédnout nedaleké město Füssen s místním hradem. Zaparkovali jsme na parkovišti pod městem (47°33’52.6″N 10°41’54.3″E) nedaleko centra.
Během této dovolené jsme projeli šesti státy. Každý nám nabídl trochu ze své přírodní i kulturní krasy. Rozhodně je opět na co vzpomínat.