Naším cestovatelským snem byla návštěva Norska. Nezbývalo tedy nic jiného, než připravit cestu a vyrazit. Cestu jsme zahájili 20.7.2011. Naplánoval jsem ji přes Dánsko a Öresundský most. Nerad někde čekám a tak jsme se trajektu vyhnuli. Navečer jsme přijeli do Dánska a ubytovali se v kempu (https://www.gammelmark.dk/) na břehu Alské úžiny nedaleko městečka Dybbøl (54°53’07.2″N 9°43’43.1″E). Vyzkoušeli jsme i vody Baltského moře, které byli velmi přívětivé svou teplotou.
Druhý den dopoledne jsme si prohlédli bojiště u městečka Dybbøl (54°54’23.8″N 9°45’10.3″E). V těchto místech proběhla 7 – 18. dubna 1884 bitva, která vyústila prusko-rakouským vítězstvím nad Dánskem. U parkoviště je krásný větrný mlýn s restaurací. Po prohlídce jsme popojeli do města Sønderborg k návštěvě místního zámku (https://msj.dk/en) a přístavu. Parkování je možné bezprostředně u zámku (54°54’27.1″N 9°47’02.7″E).
Po návštěvě Sønderborgu jsme přejeli přes Öresundský most, který od roku 2000 spojuje Kodaň s přístavním městem Malmö ve Švédsku. Cílem bylo námořní a technické muzeum v Malmö (https://malmo.se/museer) se svou chloubou a to ponorkou U3 z druhé světové války. Parkovali jsme přímou u muzea (55°36’15.8″N 12°58’55.6″E). Rozhodně toto muzeum stojí za návštěvu.
Po prohlídce muzea jsme pokračovali směr Norsko. Po celou cestu neustále pršelo. Ubytovali jsme se v kempu v blízkosti dálnice. Za deště pod deštníkem jsme si uvařili večeři a zalezli do stanu. Navečer přestalo pršet a u kempu se objevila losí rodinka. Okamžitě se stali atrakcí kempu. Musím poznamenat, že to byli jediní losi, které jsme během naší cesty potkali.
Ráno jsme pokračovali směr Oslo. Střídavě pršelo celou cestu. Před Oslem jsme zastavili a rozhodovali se, zda město navštívíme teď nebo až při zpáteční cestě. Padlo rozhodnutí, že budeme pokračovat v cestě. Vyrazili jsme tedy dále k Lillehammeru. Zde jsme si v kempu (http://furuodden.no/) pronajali chatičku, neboť neustále pršelo a potřebovali jsme se také trochu usušit (61°01’18.1″N 10°27’27.3″E). Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí!! Poté co nám začali chodit SMS od známých a rodiny jsme zjistili, že v době našeho průjezdu Oslem zde vraždil Anders Breivik, který ve městě spáchal sérii teroristických útoků a pokračoval na ostrově Utøya. Celkem bylo zabito 77 lidí.
Druhý den ráno jsme se sbalili, klíč od chatky hodili do schránky a pokračovali v cestě. Naše první zastávka byla ještě v Lillehammeru u skokanských můstků Lygärdsbakkene (61°07’35.8″N 10°29’34.9″E). Z vrcholu areálu je krásný výhled na město i sportoviště. Na zdejších sportovištích probíhaly v roce 1994 olympijské hry. Od můstku jsme sjeli k muzeu lidových staveb (61°06’47.5″N 10°28’39.9″E). Muzeum (https://maihaugen.no/) je tvořeno 180 stavbami.
Od muzea jsme zamířili k Trolí stezce. Po cestě se umoudřilo počasí a občas vykouklo i sluníčko. Podél cesty je mnoho zastávek s krásnými výhledy na divokou a krásnou řeku Rauma. Určitě není nutné touto krajinou moc spěchat. Po 250 kilometrch jsme přijeli pod Trollstigen „Trolí stezku“.
Cesta s 11 serpentinami stoupá od hladiny moře až do výšky 800 metrů. Určitě vás zaujme mohutný vodopád Stigfossen. Z parkoviště na vrcholu (62°27’13.1″N 7°39’50.3″E) vede stezka na vyhlídkovou plošinu. V době naší návštěvy bohužel zahalená v mlze. Cesta byla jako obchodní otevřena v roce 1936 králem Haakonem VII. Pokračovali jsme dále po silnici č. 63.
Na vrcholu se před námi otevřela nádherná krajina s horami, vodopády a řekou Valldola. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsme se ubytovali v chatce v kempu (http://www.gjerde-camping.no/) hned u silnice (62°20’00.8″N 7°22’46.0″E). Je nutné podotknout, že kempy v Norsku jsou velice dobře vybavené a vzhledem k počasí mají i dostatečnou zásobu volných chatek.
Ráno jsme pokračovali na trajekt (62°17’03.8″N 7°11’17.1″E), který nás převezl přes Storfjord do vesnice Eidsdal. Z vesnice Eidsdal jsme jeli dále po silnici č. 63 k Geirangerfjordu. Jde o ledovcový fjord o délce 15 kilometrů a tvoří jednu s větví Storfjordu. Geirangerfjord je od roku 2005 zapsán na seznamu UNESCO. Určitě neminete první nádhernou vyhlídku (62°07’34.5″N 7°10’04.2″E) na fjord. Od vyhlídky následuje klesání do městečka Geiranger (https://www.geirangerfjord.no/). Počítejte s tím, že toto klesání prověří brzdy na vašem vozidle.
Ve městě jsme zaparkovali u přístavu a koupili lístek na plavbu po fjordu. Plavba výletní lodí trvá cca. hodinu a určitě ji doporučuji. Pohled z hladiny na vodopád Sedm sester je úžasný. Tento vodopád je tvořen sedmi proudy a padá do hloubky 250 metrů. Musím konstatovat, že losa jsme nepotkali, ale trollové jsou zde všude.
Z Geirangeru jsme pokračovali na vrchol Dalsnibba (62°02’55.6″N 7°16’10.1″E). Vede tam asi dvacetikilometrová velmi se klikatící cesta. Poslední úsek silnice na vrchol ve výšce 1.500 metrů je zpoplatněn. Z vrcholu se nám naskytl naprosto exkluzivní výhled na Geirangerfjord a na panorama Jostedalsbreenu, což je největší evropský pevninský ledovec.
Z vrcholu Dalsnibba jsme pokračovali směrem k městu Lom. Opět jsme projížděli nádhernou krajinou ledovců, jezer a vodopádů. U hotelu Grotli Høyfjellshotell (62°00’50.8″N 7°37’45.3″E) jsme objevili vrak letadla Heinkel 111. Toto letadlo zde bylo sestřeleno nad jezerem Heilstuhuvatnet v roce 1940. Tento zbytek letadla na parkovišti je však filmovou kulisou, která zde zůstala po natáčení filmu o této události.
Cestou k městu Lom jsme jeli podél řeky Otta. Řeka poskytuje nádherné scenérie. Jedna z nejhezčích částí má vybudovánu vyhlídkovou trasu kolem peřejí (61°54’59.3″N 8°05’36.1″E). Nedaleko od těchto peřejí (61°54’43.7″N 8°06’47.9″E) jsme se ubytovali v kempu (http://www.furulycamp.no/).
Ráno jsme pokračovali do městečka Lom (61°50’20.3″N 8°34’00.1″E), kde jsme si prohlédli svého druhu nejkrásnější kostel postavený ve 12. století v normandském stylu s typickými dračími ornamenty.
Další zastávka byla „Sagasøyla“ (61°42’12.4″N 8°17’09.5″E). Jedná se o 34 metrů vysoký sloup se sochou a reliéfy navržený sochařem Wilhelmem Rasmussenem na památku norské ústavy. Původně měl stát před parlamentem, ale nakonec skončil v údolí Bøverdalen.
Pokračovali jsme dále po silnici č. 55 do národního parku Jotunheimen. Silnice se zvedá až do výšky 1.434 metrů a je tak nejvýše položenou komunikací v severní Evropě. Pomalu jsme projížděli nekrásnější horskou scenérií v Norsku. Nejvýše je silnice u Sogneflelu, odkud je krásný výhled na ledovce, horská jezera a zasněžené vrcholky. Sníh se zde mnohdy udrží i celý rok. V době naší návštěvy zde však byla mlha a veliká zima.
Po příkrém sjezdu do údolí s mnoha skvělými výhledy jsme za vesnicí Fortun zastavili u vodopádu „Åsafossen“ (61°29’05.9″N 7°38’58.3″E). Pokračovali jsme dále do městečka Bolstad (61°29’40.2″N 7°36’10.8″E), kde jsme si v kempu (http://www.bolstadcamping.no/) pronajali chatku. Ve stanu by nám byla asi dost zima.
Ráno jsme vyjeli k ledovcovému jazyku Nigardsbreen. Parkování bylo bez problému na začátku trasy k ledovci (61°40’23.7″N 7°14’01.1″E). Cesta z parkoviště trvá asi 1,5 hodiny a vede kolem jezera po vybudovaných lávkách přes ledovcovou řeku. Z dálky to nevypadá nic moc, ale po příchodu přímo k ledovci nás tento ohromil svou velikostí a barvou.
Odpoledne jsme dojeli do krásně položeného kempu (https://www.kjornes.no/) na břehu fjordu (61°12’45.7″N 7°07’15.0″E). O půlnoci jsme měli nezvanou návštěvu, kdy nás vzbudilo šramocení a praskání u stanu. To se norský ježek rozhodl zkontrolovat odpadkový koš.
Ráno jsme popojeli pár kilometrů k dalšímu trajektu (61°09’37.0″N 7°20’12.4″E) přes Lustrafjorden do vesnice Lærdalsøyri. Cílem byla vyhlídka Stegastein nad městem Aurland. Je možné jet tunelem vytesaným do skály o délce 24,5 kilometrů, nebo využít původní silnici č. 243. Dali jsme přednost úzké silnici č. 243, která nám poskytla neskutečné výhledy na okolní zasněžené hory. Míjeli jsme horská jezera, vodopády a zbytky sněhu.
Silnice je otevřená pouze v letním období a u města Aurland poměrně strmě klesá. V serpentinách nesmíte minout (60°54’30.2″N 7°12’45.8″E) vyhlídku Stegastein (https://www.visitnorway.com/plan-your-trip/travel-tips-a-z/norwegian-scenic-routes/). Z této vyhlídky je exkluzivní výhled na Aurlandsfjorden. Po zdolání mnoha serpentin jsme se v údolí ubytovali v kempu (http://taulen.no/en/) za vesnicí Vinje (60°45’03.2″N 6°29’57.9″E).
Druhý den byla v plánu návštěva Bergenu, který je druhým největším městem Norska a je zapsán na seznamu UNESCO. Po cestě jsme se zastavili podívat na mohutný vodopád Trollafoson (60°43’31.9″N 6°29’24.2″E).
Kolem 11 hodiny jsme dorazili do Bergenu. Zaparkovali jsme na parkovišti v blízkosti centra (60°23’18.5″N 5°19’59.1″E). Město bylo hlavním přístavem severoněmecké hanzy, která ve středověku ovládala obchod v severní Evropě. Navštívili jsme nejstarší a zároveň nejhezčí čtvrť Bryggen. Hlavní kulisou jsou dřevěné domy s kamennými základy. Obzvláště malebné a zajímavé jsou spojovací uličky mezi těmito dřevěnými domy. Velkým kontrastem jsou zde kotvící několikapatrové zaoceánské lodě. Dále za domy stojí obranná bašta s hradní věží (Rosenokrantzova věž). Zde jsme vystoupali po točitém schodišti na střechu bašty, odkud je pěkný výhled na město s přístavem.
Opustili jsme nádherné město Bergen a směřovali dále na jih. Před městem Norheimsund jsme zastavili (60°22’13.1″N 6°06’27.7″E) u dalšího krásného vodopádu Steinsdalsfossen. Poté jsme pokračovali po břehu Hardangerfjordu do vesničky Kvanndal (60°28’18.2″N 6°36’36.5″E), kde jsme se ubytovali v kempu (http://www.kvanndalcamping.no/).
Kemp byl hned u přístavu trajektu, který jsme druhý den využili pro plavbu přes fjord do vesnice Kinsarvik. Po vylodění jsme nejprve zajeli na prohlídku městečka Eidfjord (60°27’58.7″N 7°04’05.5″E) a poté jsme se vrátili do Kinsarviku, kde jsme zaparkovali u elektrárny „Kinso“ (60°21’07.4″N 6°45’27.6″E). Zde jsme podnikli krátkou procházku kolem chladivých vodopádů Husedalen.
Od vodopádů jsme pokračovali do Skjeggedalu (60°07’57.9″N 6°37’35.2“E), kde jsme si prohlédli vodní nádrž a měli jsme v plánu se projet lanovkou “ Mågelibanen“. Lanovka má délku 960 metrů a stoupání 42 stupňů. Bohužel v době naší návštěvy byla mimo provoz. Tuším, že jezdí jenom dva dny v týdnu. Z tohoto místa se dá absolvovat trek ke známému skalnímu útvaru Trolltunga. Bohužel nás tlačil čas a šestihodinový trek jsme si nemohli dovolit. Pokračovali jsme tedy dále a ubytovali s v kempu Hildal (https://www.visitnorway.no/reisemal/vestlandet/region-hardangerfjord/listings-hardanger-fjord/hildal-camping/26260/) ve stejnojmenné vesnici (59°59’31.8″N 6°34’02.1″E).
Navečer jsme si šli prohlédnout nedaleký mohutný vodopád „Vidfoss“ a dále jsme si prošli kousek turistské stezky “ Hildalsstolen Flisabakken“, která začínala hned za kempem.
Druhý den jsme pokračovali dále na jih Norska. Asi dva kilometry před městečkem Skare u silnice č. 13 je jeden z nejhezčích vodopádu v Norsku. Jde o Latefossen, který má dvě ramena a padá z výšky 165 metrů. Před vodopádem je parkoviště (59°56’53.3″N 6°35’01.4″E).
O kousek dále a bez parkování je druhý vodopád Espelandsfossen.
Další zastávka byla v údolí Brattlandsdalen (59°39’11.1″N 6°47’31.5″E) u vesnice Nesflaten. Z parkoviště vede podél řeky stará cesta s krásnými pohledy na koryto řeky a okolí. Procházka kolem řeky nám zabrala asi půl hodiny.
Pokračovali jsme dalších 80 kilometru do obce Nesvika (59°15’42.6″N 6°09’32.2″E), kde jsme se nalodili na trajekt a přepluli do obce Hjelmeland. V plánu bylo najít kemp v blízkosti Preikestovenu, kam jsme další den naplánovali trek. Ubytovali jsme se v kempu (https://tysdalcamping.no/) u jezera Tysdalsvatnet (59°06’10.0″N 6°09’53.5“E). K Preikestovenu to sice bylo asi ještě 35 kilometrů, ale předpokládali jsme, že kempy v okolí této turistické zajímavosti budou dosti zaplněné. Tato hypotéza se druhý den ukázala jako pravdivá.
Ráno jsme si přivstali a kolem osmé jsme již byli na parkovišti (58°59’31.5″N 6°08’19.3″E), kde začínala trasa na Preikestolen. Ukázalo se, že jsme udělali velmi dobře, neboť při zpáteční cestě jsme potkávali směrem ke skalnímu bloku davy lidí. Preikestolen je jednou z nejznámějších turistických atrakcí v Norsku. Jde o obrovský kvádrový skalní blok s plošinou 25×25 metrů. Plošina se tyčící 604 m nad tyrkysovým Lysefjordem. Je nutné upozornit, že na plošině není žádné zábradlí ani řetěz, který by bránil pádu. Samotný pohled z plošiny je úchvatný. Kdo chce zažít trochu více adrenalinu, tak si sedne s nohama přes hranu skalního bloku. Manželka si vzala klíče od auta a já jsem to šel zkusit. Pocit, kdy vám nohy vlají 604 metrů nad vodu je prostě nepopsatelný. Ke skalnímu bloku vede asi 4 kilometry dlouhá nenáročná trasa. Každý kdo tuto oblast navštíví, by návštěvu skalní plošiny určitě neměl vynechat.
Po návratu z treku jsme nasedli do auta a zamířili k dalšímu trajektu do vesnice Oanes (58°54’22.0″N 6°04’30.6″E). Trajekt nás převezl do Lauvviku a pokračovali jsme dále směrem k městu Egersund. Před tímto městem (58°28’41.2″N 5°59’45.5“E) jsme se ubytovali v kempu (http://www.steinsnescamping.no/).
Ráno jsme podél moře pokračovali do Jøssingfjordu. V plánu byla návštěva malé farmy Helleren (58°19’42.5″N 6°21’12.4″E). Jde o několik dřevěných domků, které stojí pod mohutným sklaním převisem (helier). Skalní převis zde dosahuje až deset metrů a tvoří domkům přístřešek. Místo bylo osídleno od 16. století, ale v současné době je opuštěné pod správou muzea Dalane (https://www.dalanefolkemuseum.no/anlegg/helleren/). Místo i domky jsou volně přístupné.
Po prohlídce domků jsme vyrazili opět dále na jih a to doslova. Cílem byl poloostrov Lindesnes (http://www.lindesnesfyr.no/), který je nejjižnější částí Norska (57°59’03.8″N 7°02’54.4″E). Nad poloostrovem se tyčí maják „Lindesnes Fyr“ (https://www.visitnorway.com/places-to-go/southern-norway/lindesnes/). Jeho předchůdce byl první v Norsku a byl postaven v roce 1655. Světlo bylo vytvářeno uhlím a lojovými svíčkami. Najdete tu i zbytky obranného systému z druhé světové války.
Od majáku jsme sjeli k městečku Mandal, kde jsme se ubytovali v kempu (58°01’11.6″N 7°26’20.9″E). Kemp (https://www.topcamp.no/sjosanden) byl umístěn na pobřeží u krásné dlouhé písečné pláže. Na pláž jsme se dostali až kolem 17 hodiny, ale přesto bylo koupání velmi fajn. Voda byla čistá a teplá.
Ráno jsme zabalili a podél pobřeží vyrazili blíže Oslu. Do hlavního města to bylo ještě asi 350 kilometrů. Po cestě jsme zastavili na parkovišti (58°43’14.4″N 9°13’38.9″E) ve městě Risor. Město údajně patří k nejhezčím místům jižního Norska. Centrum města se rozkládá kolem přístavu a tvoří jej krásné bílé domy. Naše vzpomínka je na výbornou megazmrzlinu v kornoutu. Po zmrzce jsme pokračovali v cestě a ubytovali jsme se v kempu (https://www.drammencamping.no/) nedaleko Osla ve městě Drammen (59°45’03.1″N 10°08’03.4“E).
Druhý den ráno jsme si přivstali a v osm už jsme byli v muzeu vikingských lodí (tps://www.khm.uio.no/besok-oss/vikingskipshuset/). Parkování je bezproblémové hned u muzea (54’19.1″N 10°41’00.7″E). V muzeu jsou vystaveny vikingské lodě, které sloužily jako hrobky urozených. Lodě byly postaveny v 9. století z dubového dřeva a pohřbeny v jílu. Díky tomu jsou velmi zachovalé. Loď Oseberg je 22 metrů dlouhá a krásně zdobená. K její plavbě bylo potřeba 30 veslařů.
Z muzea jsme popojeli do Vigeland parku, který najdete v západní části města (59°55’29.9″N 10°42’28.8″E). Je to největší sochařský park na světě, který vytvořil Adolf Gustav Vigeland. Vrcholem parku je 14 metrů vysoký žulový monolit, který vytvořili tři kameníci v letech 1929 až 1943. Na sloupu je znázorněno 121 lidských postav, které se snaží dostat na vrchol sloupu. V okolí jsou sochy dalších lidských postav zobrazené v různých činnostech a emocích.
Po prohlídce parku jsme zajeli do přístavu na parkoviště (59°54’13.1″N 10°44’27.1″E), kde jsme nechali auto a pokračovali na prohlídku města pěšky. Cílem byl Královský palác norské vládnoucí dynastie (https://www.kongehuset.no/seksjon.html?tid=27160&sek=26983). Palác je postaven centru Osla, na konci hlavní třídy Karl Johans Gate.
Po třídě Karl Johans Gate jsme od paláce sešli kolem divadla až k parlamentu. Zde bylo umístěno mnoho květin a srdce z růží na památku obětem řádění šíleného Breivika.
Od parlamentu jsme zamířili k radnici, kde se každoročně předává Nobelova cena míru.
Za radnicí je již přístav s pevností Akershus (https://www.forsvarsbygg.no/no/festningene/finn-din-festning/akershus-festning/). Hrad a pevnost je dodnes využívána armádou, je však částečně přístupná i veřejnosti. Jsou zde hrobky několika členů královské rodiny a dvě muzea s vojenskou tématikou. Z hradeb je krásný výhled na přístav a centrum Osla.
Popoledni jsme se ještě vykoupali kousek za Oslem a pak vyrazili směr Švédsko. Přespali jsme ve stejném kempu, jako při cestě do Norska. Druhý den, bylo v plánu navštívit bratrance mé manželky u města Vejle v Dánsku. V rámci cesty jsme se však samozřejmě zastavili v Kodani. Zaparkovali jsme na nábřeží (55°40’03.5″N 12°34’19.9″E) a dále pokračovali pěšky. Prohlédli jsme si centrum s parlamentem, královským palácem Amalienborg, Frederikuv koslel a vojenskou pevností Kastellet ze 17. století. Samozřejmě jsme nemohli minout bronzovou sochu Malé mořské víly. Po návštěvě města jsme se shodli, že Kodaň je nádherné moderní a čisté město, které určitě stojí za návštěvu.
Pokračovali jsme k městu Vejle, kde bylo zajištěno ubytování u příbuzných. Další den jsme s dětmi vyrazili do Legolandu (55°44’08.5″N 9°07’53.9″E). Návštěva zábavního parku byl zážitek nejenom pro děti, ale i dospělé.
Ráno po přespání hurá domu a to na jeden zátah.
Na závěr je nutné říci, že nejenom nádherné Norsko, ale i Švédsko a Dánsko stojí za návštěvu.