Řekne-li někdo Polsko, mnoho z nás si představí levnější benzín a tržnice. Přiznám se, že i já jsem měl k tomuto spojení velmi blízko. V létě roku 2017 jsme se rozhodli ověřit jsou-li oblíbené tržnice také u Baltu.
Své putováni jsme začali 15. července v krásném renesančním městečku Zamość na východě Polska. Město je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Po krátké návštěvě tohoto města musíme konstatovat, že naprosto oprávněně. Měli jsme štěstí, že se ve městě v době naší návštěvy konaly folklorní slavnosti. Centrem města je “ Rynek Wielki“, kterému vévodí vznosná budova radnice. Celé město je obehnáno opevněním. Ve východní části města je dochovaná bašta ve které jsou obchůdky, muzeum a je možné navštívit i vnitřní prostory opevnění.
Asi půl kilometru jihozápadně od starého města je kruhová pevnost „Rotunda“ se hřbitovem. Původně byla pevnost součástí opevnění města. Za druhé světové války ji však němci využívali jako vězení a popraviště. Zemřelo zde odhadem 8.000 místních obyvatel. V dochovaných vratech ze vchodu pevnosti jsou dodnes viditelné otvory po německých kulkách. V objektu je možné navštívit muzeum mučednictví. Nedaleko této pevností je rybník s pláží, kam místní v současnosti chodí za rekreací. Ubytování jsme byli hned u hradeb, kde bylo také parkoviště (50°43’07.3″N 23°15’14.6″E).
Druhý den jsme zajeli do nedalekého národního parku Roztocze (Roztoczański Park Narodowy). Nachází se v těsném sousedství městečka Zwierzyniec. V tomto městě na začátku turistických tras je i parkoviště, kde jsme bez problému zaparkovali (50°36’26.9″N 22°58’00.4″E). Z města kolem umělého kanálu jsme po modré borovicovým lesem došli k rybníkům, kde je krásná písečná pláž a je možné se zde vykoupat. Ano čtete dobře, přímo v národním parku je možné koupání!
Dále jsme pokračovali po červené kolem rybníků, kde je rozhledna s posezením. Od rozhledny dále na Bukovou horu a odtud po zelené zpět do města. Moc hezká procházka. V parku je pět pěších tras v délce 40 kilometrů a sedm tras naučných. Za zmínku stojí určitě rozmanitá místní fauna a flora. Polský koník, který zde žije je symbolem národního parku. Tento koník je potomkem Tarpanů (evropských divokých koňů).
Další den bylo cílem hlavní město Varšava, kde jsme měli zajištěné další ubytování. Po cestě jsme se však nemohli nezastavit v Lublinu. Nejprve jsme na okraji města navštívili vyhlazovací koncentrační tábor Majdanek (http://www.majdanek.eu/). Parkoviště je přímo v areálu (51°13’28.0″N 22°36’25.1″E).
Od roku 1941 do roku 1944 zde bylo zavražděno 235.000 lidí. U vstupu je mohutný památník boje a mučednictví. Asi pětikilometrová trasa vás provede táborem od ubikací, plynových komor, krematoria až po mauzoleum s popelem části obětí.
Po traumatizující návštěvě tábora jsme popojeli kousek dál přímo do města Lublin. S parkováním v centru města to bylo trochu horší, ale nakonec jsme zaparkoval přímo v centru pod hradem (51°15’01.6″N 22°34’11.1″E). Po prohlídce hradu jsme došli uličkami starého města až ke Krakovské bráně, která byla původně součástí opevnění města.
Po prohlídce staré části Lublinu jsme vyjeli směr Varšava. Po cestě byla v plánu zastávka na oběd ve vyhlášené restauraci „Karczma Bida“ (51°19’40.9″N 22°23’28.3″E). Mohu vřele doporučit. Za solidní peníze neskutečné porce v zajímavém prostředí. Všichni jsme se najedli a každý si ještě vezl krabičku k večeři.
Po příjezdu do Varšavy jsme nejprve navštívili královskou letní rezidenci Wilanowsky palác (https://www.wilanow-palac.pl/). Zaparkovali jsme trochu s obtížemi na placeném parkovišti hned u zámku (52°10’00.9″N 21°05’08.1″E). Zámek je postaven v barokním slohu a navazuje na rozsáhlé zahrady, které jsou údajně nejhezčí v Polsku. V odpoledních hodinách jsme se jeli ubytovat do čtvrti s názvem Praga.
Ráno jsme přešli Wislu s plánem prohlédnout si staré město a Královský hrad. Při cestě jsme se však nemohli nezastavit v nejvýraznější stavbě socialistického realismu ve Varšavě. Palác kultury a vědy „Dar národů Sovětského svazu“ byl dostavěn v roce 1955. Budova má 42 pater s výškou 231 metrů. Ve třicátém patře je ve výšce 114 metrů vybudována vyhlídková terasa. Je nutno říci, že budova je to vskutku impozantní a z vyhlídkové terasy je nádherný výhled na město. V případě, že budete chtít navštívit vyhlídku, není potřeba šlapat do 30 patra po schodech, ale můžete využít instalovaný výtah.
Od paláce jsem pokračovali starým městem ke Královskému hradu (https://www.zamek-krolewski.pl/). Je nutné před Poláky smeknout. Po válce bylo osmdesát procent Varšavy zničeno. Téměř celý byl zničen i Královský hrad. Dnes by nikdo neřekl, že kolem náměstí byly jenom hromady cihel. Vstup do hradu je 30 zlotých dospělý a dítě platí 1 zloté. Můžete zde obdivovat zrekonstruované hradní prostory, ale i obrazy od Rembrandta.
Po prohlídce starého města se zbytky opevnění jsme zamířili na oběd a odpoledne jsme zašli do zoologické zahrady. Zoologická zahrada (http://www.zoo.waw.pl/ ) nás trochu zklamala. Ne že by nebylo na co se dívat, ale přišla nám taková trochu zanedbaná.
Ráno jsme se sbalili, rozloučili s hlavním městem Polska a vyrazili směr Gižicko (54°02’06.0″N 21°46’00.7″E). Jde o městečko, které leží na březích sedmi jezer a je považováno za centrum Mazurského pojezeří. Nachází se zde 2.700 jezer. Po cestě jsme se nejprve zastavili v obci Krutyń (53°41’02.0″N 21°25’47.9″E), kde jsme zaparkovali v půjčovně kajaků. Jeden třímístný jsme si půjčili a vyrazili na řeku Krutynia, po které jsme nádhernou přírodou asi po dvanácti kilometrech dopádlovali do obce Ukta. Zde nás pracovník půjčovny i s kajakem naložil a odvezl zpět na parkoviště. Mají to perfektně zorganizované, nikde nečekáte a vše funguje. Nebylo potřeba nic dopředu objednávat lodí zde bylo dost. Tuto plavbu můžeme jenom doporučit.
Dále jsme zastavili na pozorovací rozhledně u jezera Luknajno (53°49’17.9″N 21°36’20.0″E). Jezero je od roku 1977 biosférickou rezervací UNESCO, kde hnízdí především labutě.
V Gižičku jsme byli ubytování kousek od přístavu. V přístavu se kromě lodí nachází spousta stánku a malý lunapark. Ve městě je starý vodojem (54°02’10.8″N 21°46’44.6″E), který je moc hezky opravený a v horní části je vyhlídka s kavárnou.
Zajímavostí města je jediný dochovaný fungujících otáčecí most v Evropě . Dvacetimetrový most se nezvedá, ale pomocí kliky a převodu otáčí do boku. Takto se děje šestkrát denně, aby mohli proplout lodě z přístavu.
Nedaleko přístavu se dochovala pevnost Boyen. Dostavěna byla v roce 1856 a tvořila součást obrany Východního Pruska před Ruskem. Je hvězdicového tvaru s vodním příkopem.
Jedno dopoledne jsme vyjeli výletní lodí (https://www.zeglugamazurska.com.pl/) na jezero Dobskie, kde je ostrov kormoránů. Vyhlídková plavba trvala asi tři hodiny. Nedoporučuji si na lodi objednávat jídlo. Malá porce ryby a asi čtyři hranolky za hodně peněz !
Asi 30 kilometru od města Gyžičko je obec Gierlož. Zde se v lesích nachází „Vlčí doupě“(https://wilczyszaniec.olsztyn.lasy.gov.pl/). Jde o hlavní stan Adolfa Hitlera odkud byla od roku 1941 řízena východní fronta. V roce 1944 před postupující Rudou armádou, němci bunkry nechali zničit. V současné době je tu pouze několik zachovalých objektů. Počítejte hlavně v sezóně s velkou návštěvností. Zaparkujete zde za 10 zlotých (54°04’43.8″N 21°29’35.2″E). Dalších 20 zlotých dáte za vstup.
O dvacet kilometrů dále u jezera Przystań (54°11’07.7″N 21°39’01.5″E) jsou pozůstatky Velitelství branných sil Třetí říše (Mamerki). Jde o soubor betonových bunkrů sloužících pro řízení armád na východní frontě. Je zde malé, ale hezké muzeum s vyhlídkovou věží. V muzeu si projdete i německou válečnou ponorkou.
Navštívili jsme i zubří farmu (https://atrakcje.mazury.pl/zagroda-zubrow-wolisko/) u jezera Wolisko. Zdejší zubři jsou největší evropští savci vážící i více než jednu tunu a dožívají se 45 let. Z parkoviště (54°06’01.9″N 22°05’28.3″E) dojdete příjemnou procházkou k výběhům zubru asi po 500 metrech.
V neděli, ač neradi jsme opustili Mazurská jezera a vydali se směr městečko Stegna u Baltského moře. Po cestě jsme udělali opět několik zastávek. Prvně jsme zajeli ke klášternímu komplexu „Svatá Lipka“. Jde o jednu z nejhezčích barokních památek Polska. Bohužel v době naší návštěvy probíhala bohoslužba, a tak jsem si architektonický skvost prohlédli pouze zvenčí. Hned u objektu je k dispozici parkoviště (54°01’30.1″N 21°13’01.5″E).
Nedaleko odtud je malé městečko Reszek. Uprostřed města stojí hezký hrad (54°02’53.5″N 21°08’49.4″E) u kterého byla v roce 1811 upálena “ poslední čarodějnice v Evropě“.
Dále jsme se zastavili u 82 kilometrů dlouhého průplavu Elblag – Ostróda. Konkrétně u města Buczyniec (53°58’38.9″N 19°37’09.9″E), kde se nachází jeden z pěti lodních výtahů. Maximální rozdíl hladin je 99,5 metru. Výtah je tvořen kolejnicemi na kterých jede vozík s naloženou lodí. Na laně proti němu jede druhý vozík, který funguje jako protizávaží. Celé to pak pohání voda. Určitě tato přeprava lodí stojí za zhlednutí.
Na ubytování jsme přijeli odpoledne a počasí nám úplně nepřálo. Proto jsme druhý den vyjeli do města Malbork k prohlídce největšího gotického hradu v Evropě (https://zamek.malbork.pl/). Hrad byl vybudován řádem německých rytířů a je zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o impozantní stavbu s velmi pohnutou historií. Asi nejkrušnější chvíle hrad zažíval na konci druhé světové války, kdy byl hrad záměrně vyhozen do vzduch. Trosky hradu se dočkali rekonstrukce, které byly dokončeny v sedmdesátých letech. Zaparkovali jsem na placeném parkovišti hned u hlavní silnice (54°02’30.9″N 19°01’27.4″E). Z parkoviště jsme přešli k hradu přes most nad řekou Nogat.
Počasí bylo chladné, ale přesto se někteří místní a to včetně dětí koupalo v moři. Po ověření teploty moře jsme se raději věnovali prohlídce okolí a místní gastronomii. Restaurací zde bylo mnoho a nabízely kvalitní a velké porce za dobré peníze.
Druhý den ráno bylo počasí zase o něco lepší a přesto jsme jeli raději do Gdaňsku. Nejprve jsem však zajeli trochu výše do města Gdyně. Zde jsme zaparkovali v přístavu (54°31’15.2″N 18°32’51.2″E) a vydali se na jižní molo za prohlídkou zakotvených lodí (plovoucí muzea). Můžete si zde podrobně prohlédnou torpédoborec „Blyskawica“ (https://muzeummw.pl/en/main/) sloužící i za druhé světové války a školní plachetnici „Dar Pomorza“ (https://nmm.pl/dar-pomorza/).
Z Gdyně je to kousek do Kdaňsku, kde jsme zaparkovali v centru města (54°21’02.2″N 18°38’52.7″E). Prošli jsme královskou cestou k radnici a prohlédli nábřeží se světově proslulým Gdaňským jeřábem. Historické centrum Gdaňska určitě stojí za návštěvu.
Ve čtvrtek 27. července jsme přejeli zase o kus dál. Tentokrát do města Slupsk, kde jsme měli další a poslední ubytování. Musím říct, že bylo exklusivní. Hlavní památkou města je místní hrad (54°27’52.2″N 17°02’02.9″E). Jsou dochovány části opevnění s věžemi a u řeky Stupia stojí mlýn ze 14. století v kterém je museum.
Druhý den byla v plánu návštěva Slovińského národního parku, který leží mezi městečky Leba a Rowy. Největší atrakcí jsou pohyblivé duny, které dosahují výšky až 42 metrů. Rommel zde připravoval své vojáky na boj v Africe. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti pro návštěvníky parku (54°45’11.7″N 17°31’02.9″E) v obci Rabka. Odtud je to k dunám asi pět kilometrů. Dá se jít buď pěšky nebo se nechá svést za drobný poplatek turistickými vláčky. Zvolili jsme dopravu tam motorizovanou a zpět pěšky podél moře se zastávkou v muzeu (tajná střelnice raket). Duny jsou opravdu ohromné. Cesta je v dunách ohraničená.
Pomalu jsme sestoupili k moři a po pláži jsme se vraceli zpět. Asi uprostřed cesty je odbočka, která vede k bývalému německému testovacímu polygonu raket dlouhého doletu (https://www.lebskiserwisturystyczny.pl/oferujemy/zwiedzanie-muzeum-wyrzutni-rakiet/). Kromě muzea je zde vyhlídková věž, ale i občerstvení.
Zpět na parkoviště jsme šli lesní cestou. V obci Rabka narazíte na odbočku k jezeru Lebsko. Na konci teté odbočky je molo výletních lodí a rozhledna.
Poslední den pobytu jsme zajeli do osady Orzechovo. Po zaparkování (54°35’55.5″N 16°55’22.5″E) jsme nejprve navštívili vyhlídkovou věž, která připomíná maják. Zdolání mnoha plechových schodů nebudete litovat. Výhled je zde perfektní. Poté jsme pokračovali lesem po turistické stezce podél moře k obci Poddabie. Zpět jsme se vraceli podél moře. Je nutno říci, že jsou zde hezké pláže a téměř bez lidí.
Po krátkém výletu jsme jeli do nedalekého města Ustka. Ve městě jsme zaparkovali v centru téměř u pláže (54°35’14.8″N 16°51’22.7″E). Ustka je poměrně živé letovisko s dlouhou pláží, na které bylo docela dost lidí. Městečko opravdu žije a cestu na pláž lemují různé obchůdky a restaurace. Na vlnolamu sedí socha mořské panny (Syrenka Ustecka). Kdo se ji dotkne na určitém místě bude mít štěstí. Podle fotky asi poznáte co je to za místo! Po vykoupání jsme se vrátili na ubytovaní abychom se sbalili a připravili na odjezd domů.
Na závěr můžeme říci, že tržnice na které jsme zvyklí z pohraničí u moře ani dále od hranic moc nenajdete. Polsko má návštěvníkům určitě co nabídnout a není to jen levný benzín !