Omlouvám se za nepřesností, ale tuto stránku tvořím téměř dvanáct let od uskutečněné cesty. V roce 2010 padlo rozhodnutí navštívit Francii. Termín byl naplánován od 26.6. do 17.7.2010. Pro ubytování jsme použili stan a s turistickými cíli mi pomohl průvodce z řady Lonely Planet. V pátek jsem tedy nabalil auto a v sobotu ráno jsme vyrazili. První zastávkou na cestě bylo francouzské město Nancy. Zaparkovali jsme na parkovišti přímo v centru města (48°41’40.8″N 6°11’03.0″). Z parkoviště to bylo jenom kousek k vítěznému oblouku, po jehož projití jsme se dostali na náměstí „Place Stanislas“, které je zapsáno na seznamu UNESCO. Jde o jedno z nejhezčích náměstí v Evropě. V rozích náměstí jsou rokokové fontány s pozlacenými mřížemi. Náměstí je opravdu nádherné. Ve městě by se dalo strávit spoustu času, ale už jsme za sebou měli poměrně dost kilometrů, tak jsme se po návštěvě centra vydali hledat nějaký kemp na přespání.
Pokračovali jsme tedy směrem ke městu Verdun, kde jsme chtěli druhý den navštívit bojiště první světové války. Hezký kemp (https://www.campinglesbreuils.fr/) jsem našli na kraji města (49°09’14.0″N 5°21’56.2″E). Ráno jsme vyrazili na verdunské bojiště. Nejprve jsme zajeli k „Osuaire de Douaumont“ (https://www.verdun-douaumont.com/en/), která je dlouhá 137 metrů a je v ní uloženo 130.000 neidentifikovaných francouzských a německých vojáků a vedle je umístěn rozsáhlý francouzský vojenský hřbitov. Před kostnicí je velké parkoviště (49°12’30.6″N 5°25’22.6″E).
Asi dva kilometry odsud (49°12’56.8″N 5°26’18.6″E) je největší z 38 tvrzí vybudovaných na téměř 50 kilometrové frontě. Jedná se o tvrz „Fort de Douaumont“ (https://www.tourisme-verdun.com/sejour/post/fort-de-douaumont). O pevnost se vedly urputné boje, jejichž stopy jsou zde zřetelně viditelné i v současné době. V pevnosti jsou komentované prohlídky. Z výzbroje toho zde k vidění moc není.
Po prohlídce pevnosti a okolí jsme se vrátili zpět na místo, kde stála vesnice Fleury. Ta byla srovnána se zemí po šestnácti dobytích a znovudobytích. Dnes zde stojí muzeum (49°11’43.2″N 5°25’58.8″E) „Mémorial de Verdon“ (http://www.memorial-verdun.fr/). Muzeum ukazuje život vojáků bitvy, která začala 21. února 1916 a trvala 300 dní. Stála život 300.000 vojáků, kdy dalších 400.000 bylo raněno.
Po prohlídce muzea jsme vyjeli směr Paříž. Po cestě jsme ještě zastavili ve městě Remeš (49°15’01.4″N 4°01’40.7″E) na prohlídku gotické katedrály „Notre Dame“. Katedrála je dlouhá 138 metrů a je zapsána na seznamu UNESCO. Výstavba započala v roce 1211 a za první světové války byla výrazně poničena. Navečer jsme přijeli do kempu (48°51’14.1″N 2°32’19.4″E) na předměstí Paříže (https://www.neuillysurmarne.fr/votre-ville/decouvrir-neuilly/camping-de-la-haute-ile/).
Druhý den ráno jsme nasedli na městkou dopravu a dojeli až k Vítěznému oblouku. Třídou Champs Elysées začal náš celodenní výlet po Paříži. Navštívili jsme nejznámější turistické zajímavosti jako Eiffelovu věž, most Alexandra III., Invalidovnu s hrobkou císaře Napoleona, Pantheon, katedrálu Notre-Dame, Louvre a další.
Po celodenním výletě jsme se do kempu vrátili dosti unavení. Naše pětiletá dcera to zvládla s námi bez sebemenšího protestu. Za odměnu jsme druhý den navštívili Disneyland (https://www.disneylandparis.com/fr-fr/destinations/parc-disneyland/). Před parkem je rozsáhlé parkoviště (48°52’23.7″N 2°47’09.9″E). Návštěva parku je pro děti neskutečným zážitkem, která v nich zanechá spousty zážitku. Nakonec i dospělí mají na co vzpomínat!
Při návštěvě Paříže jsme nemohli vynechat nádherný a velmi rozsáhlí zámek Versailles (https://www.chateauversailles.fr/). Auto jsme nechali na parkovišti nedaleko zámku (48°48’11.0″N 2°07’30.8″E). Zámek se zahradami je impozantní. O jeho velikosti hovoří i pár čísel. V zámku je 700 místností, 352 komínu a 2.153 oken. Zahrada je vybudována na 800 hektarech pozemků a je zde 620 vodotrysků. Každoročně se zde vysazuje více jak 200.000 kusů květin.
Po prohlídce zámku jsme zamířili k Lamanšskému průlivu a to konkrétně do městečka Étretat. Ubytovali jsme se v příjemném kempu na kraji města (49°42’01.1″N 0°12’56.3″E) a vyrazili na obhlídku města s vyhlášenými útesy „ Falaise d´Aval“ s volně stojícím obloukem. Autem jsem vyjeli k místu (49°42’39.6″N 0°12’26.3″E) , kde byli v roce 1927 naposledy viděni letci při pokusu přeletět Atlantik. Po prohlídce útesů jsme sešli na městskou oblázkovou pláž, z níž jsme vystoupali na již zmíněný oblouk. Domnívám se, že fotografie hovoří za vše.
Ve čtvrtek ráno jsme zabalili a pokračovali směrem k městu Bayeux. Zde byla naplánována návštěva muzea a prohlídka vyloďovacích pláží „Dne D“. Zaparkovali jsme hned u muzea (49°16’22.0″N 0°42’40.3″W) „Musée Mémorial De La Bataille De Normandie“ (https://www.bayeuxmuseum.com/). Po prohlídce vnitřních expozic jsme přešli na vojenský hřbitov, který je nedaleko muzea.
Odtud jsme přejeli k součásti nacistického Atlanského valu „Batterie de Longues-sur-Mer“ (49°20’35.4″N 0°41’30.9″E). Jde o soubor bunkrů, kde byly a někde ještě jsou umístěna děla ráže 150 mm. Z pobřežních bunkrů jsou viditelné betonové pozůstatky vyloďovacích mol.
Dále jsme pokračovali k pláži Omaha. Nad pláží je umístěn (49°21’28.3″N 0°51’07.0″E) Americký vojenský hřbitov. Z počtů křížů běhá mráz po zádech. Nachází se zde 9.386 hrobů a dalších 1.557 jmen nezvěstných vojáků je uvedeno na stěnách při vstupu na hřbitov.
Podél pobřeží jsme pokračovali až k pomníku rangerů US Army na Pointe du Hoc (49°23’34.7″N 0°59’14.0″W), kteří zda za cenu vysokých ztrát zdolali třicetimetrové útesy. Navečer jsme se ubytovali v kempu (49°23’22.7″N 1°03’25.1″E) ve městečku Grandcamp-Maisy.
Druhý den ráno jsme dorazili k opatství Mont St-Michel (http://www.abbaye-mont-saint-michel.fr/). Záliv ve kterém je opatství postaveno je známé největším rozdílem mezi přílivem a odlivem v Evropě. Maximální rozdíl hladiny může být až 15 metrů. Opevněné opatství patří benediktinům a je zapsáno na seznamu UNESCO.
Asi 50 kilometru od opatství je opevněné město Saint-Malo. Město je obehnáno hradbami a jde po nich celé obejít. Auto jsme nechali před vstupem do starého města v přístavu (48°38’56.9″N 2°01’23.3″W). Město určitě stojí za návštěvu i přes skutečnost, že většina města byla za druhé světové války zničena.
Dále po pobřeží stojí na útesu nádherný hrad „Castle of the Rock Goyon“ (https://www.lefortlalatte.com/). Hrad byl v zátoce vystavěn ve čtrnáctém století. V současné době často slouží jako kulisa filmařům. K hradu se dostanete po krátké procházce z parkoviště (48°39’52.9″N 2°17’31.9″E).
Z hradu byl vidět nejhezčí mys Bretaně „Cap Fréhel“. K mysu vede od hradu pobřežní stezka, nebo se k němu dá dojet autem (48°40’55.0″N 2°19’03.4″E). Mys tvoří až 70 metrů vysoké útesy s majákem. Navečer jsme se ubytovali v kempu někde mezi Fréhelem a Carnacem, který byl cílem dalšího dne.
Při cestě do Carnacu jsem si v městečku Josselin prohlédli místní zámek, jehož počátky sahají do 14. století a po dlouhou dobu byl sídlem Rohanů. Parkovaní je možné hned pod zámkem u řeky (47°57’09.5″N 2°32’54.6″E).
Město Carnac je zajímavé tím, že asi o sto let předstihlo anglický Stonehenge. Najdete zde 3.000 vztyčených kamenů různých velikostí pocházejících z období 5.000 a 3.500 před n.l. Tato oblast je největší koncentrací megalitických lokalit na světě. Zaparkovat lze na bezplatném parkovišti (47°35’28.5″N 3°05’00.8″E).
Dalším plánem naší cesty byla návštěva několika zámku u řeky Loiry. Vzhledem k tomu, že jich v této oblasti prý stojí stovky, tak jsme si vybrali pro nás ty nejzajímavější. Navečer jsme dojeli do kempu (47°15’16.7″N 0°18’07.6″E) nedaleko zámku „Šípkové Růženky“. Druhý den ráno jsme navštívili zámek (47°15’03.6″N 0°17’33.7″E) „ CHÂTEAU D´USSÉ“ (https://www.chateaudusse.fr/). Tento zámek byl inspirací pro sepsání pohádky o Šípkové Růžence. Rozdíl oproti tuzemským zámkům a hradům je ta skutečnost, že bez zaplacení vstupu na mnoho zdejších zámků ani neuvidíte.
Dalším zámkem na cestě byl zámek Langeais „CHÂTEAU DE LANGEAIS“ (https://chateau-de-langeais.com/). Tento spíše středověký hrad ze zachovalým padacím mostem jsme si prohlédli pouze zvenčí. Bez zaplacení vstupu se dostanete pouze na nádvoří. Zaparkovat se dá nedaleko v centru městečka (47°19’25.9″N 0°24’25.3″E).
Zámek Villandry „CHÂTEAU DE VILLANDRY“ (https://www.chateauvillandry.fr/) jsme si prohlídli celý a to včetně nejkrásnějších renesančních zámeckých zahrad na světě. Jsou rozloženy na několika terasách v přesně daných geometrických mozaikách. Parkování opět bez problému na parkovišti u zámku (47°20’28.2″N 0°30’40.0″E).
Poslední zámek tohoto dne, který jsme navštívili byl Chenonceau „CHÂTEAU DE CHENONCEAU“ (https://www.chenonceau.com/). Z parkoviště (47°19’47.7″N 1°03’57.6″E) je to k zámku parkem asi 800 metrů. Rozsáhlý vodní zámek byl postaven na soutoku řek Cher a Loira počátkem 16. století. Zámek je zajímavý svým zastřešeným mostem a přilehlými anglickými zahradami. Po procházce zahradami jsme se ubytovali v kempu (47°19’38.0″N 1°05’21.0″E) nedaleko zámku.
Další den ráno pokračovalo naše putování po zámcích. Další k prohlídce byl vybrán zámek Chaumont „CHÂTEAU DE CHAUMONT“. Původně středověký hrad byl postaven na kopci nad řekou Loirou (47°28’32.9″N 1°10’58.2″E). Středověký vzhled mu dodávají masivní válcové věže s padací bránou.
Posledním zámek, který jsme se rozhodli navštívit je největší, nejnavštěvovanější a je vrcholem francouzské renesance (47°36’54.3″N 1°30’40.8“E). Jde o zámek Chambord „CHÂTEAU DE CHAMBORD“ (https://www.chambord.org/fr/). Stavbu zahájil v roce 1519 František I. a byla dokončena po 30 letech. Pracovalo zde 1.800 dělníků, kteří do mokřadů zatloukali do hloubky 12 metrů dubové kůly, na kterých celý zámek stojí. Jde opravdu o impozantní stavbu. Určitě se musela vyplatit, neboť František I. zde celkem strávil plných 42 dnů!
Zámků bylo již opravdu dost a tak jsme se vrátili k Biskajskému zálivu, konkrétně do města La Rochlle (46°09’20.1″N 1°09’19.4″E). Bílé město bylo od 14. do 17. století jedním z nejvýznamnějších přístavů. V přístavu jsou tři obranné věže, mezi kterými se na jeho ochranu přístavu zvedal mohutný řetěz. Po prohlídce přístavu a věži jsme zamířili do místního akvária) https://www.aquarium-larochelle.com/). Ve 3 miliónech litrů mořské vody si zde můžete prohlédnout mořskou faunu a floru.
Z města La Rochlle jsme zamířili podél pobřeží k největší písečné duně v Evropě. Po cestě jsem přespali v kempu a druhý den kolem oběda jsme přijeli k duně „PILAT“. Ubytovali jsme se v kempu Kapfun (https://www.capfun.com/camping-france-aquitaine-petit_nice-FR.html) na spodním okraji duny (44°34’20.7″N 1°13’20.9″E). Výhoda tohoto kempu byla v tom, že jsme na pláž překonávali daleko menší převýšení, než by tomu bylo v kempech přímo za dunou. Jenom pro představu duna je vysoká cca. 114 metrů a rozšiřuje se asi 4,5 metrů za rok směrem na východ. Duna je vhodná pro spoustu sportovních aktivit souvisejících s větrem. Neustále zde fouká. Na tomto místě jsme se zdrželi dva dny. Přeci jenom jsme už potřebovali trochu odpočinku.
Od Biskajského zálivu jsme se odklonili směrem k Pyrenejím. První zastávka na cestě bylo město Ludry. Jde o nejvýznamnější poutní místo na světě od roku 1958, kde se zde v jeskyni osmnáctkrát zjevila čtrnáctileté dívce Panna Marie. Z parkoviště (43°05’37.5″N 0°03’12.2″E) jsme procházeli uličkami města, kde na vás dolehne těžká komerce. Teprve poté co se dostanete až k jeskyni zjevení, tak si uvědomíte, že mnoho lidí zde hledá místo možná své poslední záchrany.
Z Lurd jsme zamířili do mohutně se zvedajících hor, přesně do údolí Vallée des Gaves. Ubytovali jsme se v kepu (42°45’35.0″N 0°00’04.8″E) nedaleko vesnice Gavarnie. Druhý den ráno jsme vyrazili na trek do ledovcového údolí „Cirque de Gavarnie“. Auto jsme nechali na parkovišti (42°43’50.9″N 0°00’29.1″E) v Gavarnii a pokračovali podél řeky do údolí. Když se vám nechce pešky, můžete si pronajmout koníka, který vás doveze téměř k vodopádu na konci údolí. Za vesnicí jsme nepokračovali podél řeky, ale zahnuli vlevo k „Chalet du Pailla“. Odtud jsme po vrstevnici sešli do tzv. skalního amfiteátru, který je ve výšce asi patnácti set metrů. Obklopující skalní stěny mají však více jak 3.000 metrů. Z tajícího ledovce zde padá vodopád „Gavarnie“ z výšky 422 metrů. Od vodopádu jsme se po proudu řeky vrátili zpět na parkoviště a do kempu.
Další den dopoledne jsme měli v plánu vystoupat k jezeru “Lac de Gaube“ v údolí „Vallée de Caube“. Zaparkovali jsme asi osm kilometrů za městečkem Cauterets (42°51’07.0″N 0°08’09.3″E). Cesta z města Cauterets na parkoviště, která vede kolem řeky Marcadau, poskytuje krásné výhledy. Kousek nad parkovištěm se řeka stává ještě divočejší a zařezává se zde do skladního masivu. Nepokračovali jsme podél řeky, ale využili lanovku, která nás vyvezla o dvě stě výškových metrů směrem k jezeru “Lac de Gaube“. Kolem nádherného jezera jsme došli až k útulně „Cabane du Pinet“. Odtud jsme se vrátili zpět na parkoviště.
Po obědě jsme se zabalili a odjeli přes průsmyk „Col du Dutourmalet“ směr město Carcassone. Průsmyk je ve výšce 2.215 metrů (42°54’31.7″N 0°08’45.8″E) a jezdí zde pravidelně cyklistický závod Tour de France. Bývá to jedna z neobtížnějších etap z důvodu převýšení přes 10 procent. Po cestě do Carcassone jsme se ubytovali někde v kempu hned pod horami. Bohužel místo si již nepamatuji.
Další den kolem oběda jsme přijeli na parkoviště (43°12’23.2″N 2°22’02.1“E) u městské pevnosti Carcassone (https://www.tourisme-carcassonne.fr/), která byla naším dalším cílem. Kolem pevnosti je několik poměrně velkých parkovišť. Jde o nejzachovalejší pevnostní město zapsané na seznamu UNESCO. Dojem z opevnění je opravdu monumentální. Po projití bránou se ve zdejších uličkách vrátíte do středověku. Toto místo opravdu stojí za návštěvu.
Po prohlídce pevnosti jsme vyrazili ke Středozemnímu moři. Zde jsme zůstali dva dny a odpočívali.
Ve středu (14. 7.) pomalu nastal čas se začít vracet k domovu. Vyjeli jsme do národního parku „Parc National Des Cévennes“. Cestou do parku jsme se ocitli blízko nejvyššího dálničního mostu v Evropě a to u viaduktu Millau. Nejvyšší pilíř má 246 metrů. Je to opravdu úctyhodná stavba o délce 2.460 metrů. Na cestě D809 je několik výhledů na tento most (44°05’45.5″N 3°07’25.8″E).
Od mostu jsme nad údolím dojeli až k jeskyni „Grote De Dargilan“ (https://www.grotte-dargilan-48.com/). Parkování (44°11’44.5″N 3°22’39.9″E) je hned u jeskyně a je zde nádherný výhled do údolí. Po prohlídce jeskyně jsme se ubytovali v kempu (/https://www.campingdelaubigue.fr/) hned u řeky Tarn (44°11’50.4″N 3°11’20.4″E), kde jsme zůstali dvě noci.
. Druhý den ráno jsme jeli do nedalekého skalního města „De Montpellier Le Vieux“ (https://www.lacitedepierres.com/fr-fr/). Před vstupem je velké parkoviště (44°08’16.5″N 3°12’10.5“E). Trek skalním městem nám trval asi dvě hodiny. Je tu několik tras, které lze kombinovat. Kdo má rád adrenalin, tak zde může vyzkoušet i via ferratu. Po návratu do kempu jsme kromě pozorování supů vyzkoušeli i vodu v řece Tarn.
Druhy den brzo ráno jsme vyjeli směr „Pont du Gard“ (https://www.pontdugard.fr/fr). Nějakou dobu jsme ještě jeli nádhernými sceneriemi národního parku a až kolem poledne jsme dorazili na parkoviště (43°56’56.8″N 4°32’30.4″E) u zachovalého římského akvaduktu. Akvadukt překlenuje řeku Gard v délce 275 metrů a dosahuje výšky 49 metrů.
Ubytovali jsme se nedaleko akvaduktu (43°56’55.7″N 4°32’41.9″E) v kempu (https://www.lasousta.com/). Postavili jsem stan, najedli se a vykoupali v místním bazénu. Navečer, až přestalo tolik svítit sluníčko, jsme vyjeli na návštěvu opevněného města Avignon. Parkování je možné v centu u hradeb (43°56’55.1″N 4°48’01.4″E). Prohlédli jsme si historické centrum s Papežským palácem „ Palais des Papes“ (http://www.palais-des-papes.com/fr). Nedaleko od centra je legendární „pont Saint-Bénézet“ neboli Avignonský most. Po prohlídce města jsme se vrátili do kempu, kde jsme strávili poslední noc ve Francii.
