Uvěřili jsme předpovědi meteorologů, vzali si v pátek volno a v termínu 17. – 19. června vyrazili do Žďárských vrchů. Připřáhli jsme karavánek a ubytovali se v kempu „Sykovec“. Kemp je situován v krásném prostředí u stejnojmenného rybníku (49°36’30.2″N 16°02’33.9″E). Je sice malý, ale svým zázemím plně dostačující. Je pravdou, že v době naší návštěvy nebyl kemp plný a je otázkou, jak to zde vypadá v plné sezóně. Karavánek jsme zaparkovali pod smrky hned na břehu rybníku.
Po obědě jsme zajeli do Žďáru nad Sázavou k prohlídce Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře . Kostel postavil slavným architekt Jan Blažej Santini-Aichl ve stylu barokní gotiky. Kostel je uvnitř nádherně opraven a v současné době probíhá restaurování obvodového ambitu. Památka je zapsána na seznamu UNESCO. U kostela je malé parkoviště, tak jsme auto nechali raději kousek vedle přístupové cesty ke kostelu (49°34’44.9″N 15°56’26.9″E). Prohlídku kostela si lze zarezervovat. V sezoně je to asi nutností.
Pod kostelem začíná naučná stezka „Kolem Zelené hory“. Stezka je z větší části tvořena dřevěným chodníkem a podél Konventského rybníka vede k místnímu zámku. Stezka má pěkné výhledy a je dlouhá cca. 2,5 kilometru. Zámek je z vnější strany slušně opraven. Uvnitř je galerie a Muzeum nové generace.
Navečer jsme se vrátili do kempu a udělali po červené značce tříkilometrovou procházku kolem rybníka Sykovec.
Druhý den byl v plánu trek na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a to „Devět skal“. Autem jsme se přiblížili do obce Blatiny, kde zůstalo na lesním parkovišti (49°39’26.6″N 16°05’35.7″E). Z parkovišti jsme pomalu vystoupali ke skále Dráteníčky (776 m). Skála je dlouhá asi 200 metrů a vysoká 35 metrů. Je jasným rájem horolezců, neboť po příchodu jich zde bylo více než šišek na okolních stromech a další přicházeli. Nezaujatě se dá říci, že to bylo něco hrozného.
Raději rychle dále po červené na vyhlídku Malinská skala (813 m). Skála je vysoká 20 metrů a z jejího vrcholu je překrásný výhled do okolní krajiny.
Dále po červené ve vzdálenosti asi tří kilometrů je Lisovská skála (802 m). Jde o zalesněný vrchol bez vyhlídky, ale dá se zde posedět na skále v korunách stromů.
Po necelých dvou kilometrech jsme dorazili k vrcholu Devět skal (836 m). Jde o nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a druhý nejvyšší Českomoravské vrchoviny. Před skalami je značena odbočka na vyhlídku, z které je opět krásný výhled.
Pod skalami stoji lovecký srub, který zde údajně vystavěli nacisti v roce 1940. Kolem tohoto srubu vede dále modrá turistická stezka k Bílé skále. Bílá skále je bez vyhlídky, ale určitě stojí za podívaní. Skála působí velmi mohutně. Délka činí 60 metrů a výška 28 metrů.
Pokračovali jsme po modré směr Křižánky. Asi po kilometru jsme odbočili vpravo na lesní cestu směr obec Milovy. U zdejšího rybníku došlo k doplnění tekutin. Od rybníka na parkoviště to lesem bylo necelé dva kilometry. Celá trasa měřila asi 14 kilometrů a klidnou chůzí s přestávkami nám zabrala necelých pět hodin.
V neděli dopoledne jsme z kempu po naučné stezce (zelená) kolem Medlovského rybníku vyrazili na Paseckou skálu (819 m). Naučná stezka vede lesem kolem kempu až do osady Medlov. Odtud souběžně s modrou značkou pokračuje až na Paseckou skálu. Jedná se o soustavu tří skalních útvarů (Omšelý hřeben, Vyhlídka a Pernštějn). Z Pasecké skály je jeden z dalších krásných výhledu do krajiny. Určitě stojí za návštěvu. Při zpáteční cestě jsme Medlovský rybník obešli z druhé strany tentokrát ne po naučné stezce, ale pouze po zelené.
Po obědě jsme se vykoupali v rybníku u kempu, připřáhli karavan a vyrazili směr domov.