
Velice dlouho jsme zvažovali cestu do Rumunska. Já jsem o tom přemýšlel již asi dva roky, ale manželka byla kategoricky proti. Rumunsko doprovází pověst nebezpečné země s hromadou žebrajících. I v některých cestopisech se dočtete o ne moc dobrých zkušenostech s cestováním po Rumunsku. Tyto zvěstí vás však velice ovlivňují! Je nutné se podívat z kterého období daná zpráva nebo cestopis je. Je pravdou, že Rumunsko mělo několik velmi špatných období v době socialismu, ale i po roce 1990, kdy se zde majetek ve velkém rozkrádal a mnoho lidí bylo na hranici chudoby. Manželku se mi podařilo přesvědčit poté co jsme stan vyměnil za ubytovaní v soukromí. Dopředu jsem si po trase objednal ubytovaní prostřednictvím Booking.com. Nakonec se to ukázalo jako dobrý tah, neboť ne všechny kempy v Rumunsku jsou na požadované úrovni. Zároveň ubytování bylo velmi kvalitní a za peníze kempů ve Španělsku. Před odjezdem jsem od kamarádů poslouchal, jak je tam spousty cikánů a že v apartmánech je špína a štěnice. Doufám, že tento můj cestopis i u vás alespoň trochu rozptýlí obavu z cesty do Rumunska.
Dne 15.7.2016 jsme vyjeli směr Rumunsko. Zatím co se letos s velkou pompou u nás zavedla elektronická dálniční známka, tak v roce 2016 jsem ji zakoupil již na Slovensku, Maďarsku a dokonce i v tom „zaostalém “ Rumunsku! Do Rumunska bylo nutné si známku zakoupit, neboť zde jsou zpoplatněny všechny silnice. Vyjeli jsme brzo ráno a navečer jsme byli v Rumunsku ve městě Satu Máre, kde jsme měli zajištěno tranzitní ubytování (47°47’57.6″N 22°52’21.3″E). Apartmán byl v nově postavené budově, čistý a skvěle zařízen. Stihli jsme si krátce ještě prohlédnout i náměstí a jeho okolí.

Druhý den ráno jsme sedli do auta a jeli směrem pohoří Rodna, které je součástí Východních Karpat. Po cestě jsme si prohlédli ještě několik krásných dřevěných kostelů a klášter. Nejprve jsme však přibrzdili u známého a turisty navštěvovaného “ veselého hřbitova“ v obci Sapinta (47°58’17.2″N 23°41’44.1″E). Malované náhrobky vypovídají o životě zemřelého a je jich tu opravdu hodně.


Tento den nám úplně počasí nepřálo, takže jsme museli občas vytáhnout i deštník. Deštník jsme museli vydatně použít při návštěvě krásného klášterního komplexu Barsana (47°47’30.8″N 24°05’37.0″E) z vyřezávaného dřeva.


Po cestě jsme míjeli spousty dřevěných kostelů a klášterních komplexů. Místa si bohužel už nepamatuji, ale jen pro ilustraci pár fotografií.



V odpoledních hodinách jsme přijeli do místa ubytování v pohoří Rodna. Pension Nordica se nacházel na kraji obce (47°36’52.2″N 24°47’06.8″E) hned vedle lanovky.

Ubytování krásné čisté, pouze kuchyně byla společná v přízemí. Vzhledem k tomu, že i na druhý den byl v předpovědi déšť rozhodli jsme se absolvovat výlet parním vlakem na úzkorozchodné železnici. Ráno jsme přijeli na parkoviště u nádraží (47°42’53.9″N 24°26’37.1″E) v obci Viseu de Sus. Koupili jsme si zpáteční lístky a šli obsadit místo ve vlaku. Turistů zde bylo poměrně hodně. Více informací si můžete zjistit na stránkách https://www.cffviseu.com/en/home/. Vlak jede asi 20 kilometrů podél řeky Vaser k cílové stanici Paltin. Ve stanici vlak stojí více jak hodinu a můžete se zde občerstvit nebo absolvovat procházku po okolí. Zvolili jsme oboje a v rámci procházky nasbírali i nějaké houby. Po trati se dodnes sváží dříví z místních lesů parku Maramureš.


Na druhý den se mělo počasí zlepšit a proto jsme vyrazili na předem plánovaný trek v pohoří Rodna. Bylo v plánu zdolat dvoutisícové štíty nad městečkem Borsa. Část cesty jsem se rozhodli absolvovat lanovku. Jezdila hned u apartmánu, tak proč ji nevyužit. Lanovka pamatuje zlaté časy socialismu, ale je udržovaná. Večer pršelo, tak jsme měli strach, že se promočíme hned na cestě lanovkou. Jaké bylo naše překvapení, když obsluha před nasednutím sedačku utřela, dala na ní deku a druhou dekou nám přikryla nohy. Prostě luxusní servis. Pod nohami se nám pásly krávy a koně s nádherným výhledem!


Z lanovky jsme stoupali k ledovcovému jezeru Iezerul Bistriţei 1680 m (47°34’25.5″N 24°48’47.6″E). Kolem cesty k jezeru jsme sbírali nádherné houbičky.



Po celé trase k jezeru jsme potkali asi tři další turisty. U jezera jsme se rozhodli dále na vrcholy nepokračovat, neboť poměrně rychle sedala hustá mlha. Ukázalo se, že jsme udělali dobře, neboť nás mlha doprovázela po celou dobu sestupu. Sestup jsme naplánovali podél „Koňského vodopádu“. Velikostí vodopádu jsme byli překvapeni. Škoda že ho z části zahalovala postupující mlha. U vodopádu bylo již docela dost turistů. Nedaleko je parkoviště a dá se sem dostat autem.


Odpoledne jsme přišli na apartmán a upekli nasbírané houby jako řízečky. Trochu to byl problém, neboť v obchodě jsem nebyl schopen vysvětlit, že potřebuji strouhanku, ale nakonec to dobře dopadlo a pochutnala si i paní domácí. Ta trochu s obavou, protože jak jsme pochopili, že oni zde moc houby nesbírají. Druhý den byl v plánu přejezd k městu Brašov kde jsme měli v obci Zarnesti zamluvené ubytování. Ráno jsme nevěřili vlastním očím. Po dnech sychravého počasí bylo venku naprosto krásně.


Serpentýnami jsme vyšplhali na Prislopsky průsmyk ve výšce 1.416 m. V průsmyku je parkoviště s kostelem, kaplemi a nádherným výhledem.


Poté co jsme sjeli z hor do údolí míjeli jsme krásné domky a také jsme viděli první cikánskou osadu. Do této doby jsem žádného cikána nepotkali. Při cestě jsem si prohlédli klášter „Petru Vodă Monastery“ (47°10’42.1″N 25°57’52.0″E). Cesta k němu je trochu kamenitá, ale vyjet se k němu dá.



Odtud jsem dále pokračovali k Bicazské soutěsce ( ďáblovo hrdlo). Při vjezdu do soutěsky jsou pod skalami, které dosahují až 300 metrů, rozmístěny stánky se suvenýry. Parkovat se zde dá velmi špatně, neboť je to poměrně velmi turisticky navštěvované místo (46°48’43.0″N 25°49’35.9″E). Doporučuji si misto na parkovaní najít nebo vystát a poté si soutěsku projít pěšky.


Na soutěsku navazuje Červené jezero.

Odpoledne jsem přijeli na místo ubytování (45°33’38.5″N 25°19’39.3″E). Opět hezky a dobře vybavený apartmán. Fotografie ukazuje pouze kuchyň s jídelnou. K tomu byly dvě ložnice u každé se sociálním zařízením a televizí.

Další den jsme navštívili hrad Bran, kde měl pobývat Drákula. Údajně zde však nikdy nebyl, ale co kdyby? Parkovaní je kokem hradu v ulicích a je zpoplatněno (45°30’59.0″N 25°22’03.3″E). Doporučuji si přivstat a jet ráno těsně před otevřením. Věřte že sem chodí spousty turistů a už ráno tam u pokladny bude někdo stát! Prohlídka je bez průvodce a myslím, že hrad stojí za shlédnutí.



Z hradu Bran jsme jeli ještě na hrad Rasnov (45°35’22.4″N 25°28’29.8″E). Zde zaparkujete bez problému na velkém parkovišti pod hradem. Parkoviště slouží pro hrad a místní Dino-park. K hradu to je pěšky po pohodlné asfaltce asi 1 km do kopce. Nahoru jezdí i vláček. Hrad je poměrně rozsáhlý s krásnými uličkami a výhledy.




Z hradu jsme jeli do města Brašov, kde jsem zaparkovali vedle hradeb (45°38’23.6″N 25°35’35.9″E) hned u lanovky na horu Tampa. Lanovkou jsme se nechali vyvést na hřeben. Po hřebenu je mnoho cestiček s vyhlídkami do okolí.



Poté co jsme sjeli lanovkou dolů k hradbám, tak jsme jednou z nejužších uliček v Evropě prošli na náměstí. Ulička má délku 83 metrů a šířku 1.32 m. Na náměstí je krásná radnice s hlásnou věží. Město Brašov určitě stojí za návštěvu.

Druhý den byla v plánu návštěva pohoří Bucegi. Po krátké době v Rumunsku jsme zjistili, že místní občané mají rádi výlety a s rodinami navštěvují co se dá. Z tohoto důvodu jsme se snažili všude jet co nejdříve, abychom se vyhnuli možným frontám. Z tohoto důvodu jsme si ráno opět přivstali a jeli do horského městečka Busteni. Odtud byl plán vyjet lanovkou na hřeben pohoří Bucegi a menší trek. Zaparkovali jsme u lanovky (45°24’32.6″N 25°31’29.1″E). Ráno to bylo bez problémů. Odpoledne po návratu zde bylo všude okolo beznadějně plno. I když jsme u pokladny byli asi hodinu před zahájením provozu, už zde byla poměrně dlouhá fronta. To ovšem nebylo nic proti tomu jak dlouhá fronta zde byla po našem návratu.

Vyjeli jsme tedy lanovkou k chatě Babele (2.206 m) a odtud jsme si naplánovali trasu asi na čtyři hodiny. Vyrazili jsme kolem několika skalních útvaru ke kříži obětem I. světové války. Odtud jsme pokračovali na vrchol Caraiman směrem Costila. Přes planinu jsme se vrátili ke stanici lanovky a sjeli dolů k parkovišti. Počasí bylo pěkné, ale hrozně foukal vítr.






Po cestě jsem se ještě zastavili na zámku Peles (45°21’24.3″N 25°33’06.9″E). Z parkoviště je to pěšky asi 1,5 km. Zámek postavil král Karel I. V roce 1975 nechal komunistický diktátor Nicolae Ceausescu uzavřít pro sebe a své přívržence.


Druhý den ráno jsme úplně nespěchali. Rozhodli jsme si projet údajně nejhezčí silnici v Evropě. Komunikace má označení DN7C a překonává pohoří Fagaraš. Zvolili jsme směr od obce Cartisoara. Cílem je horský průsmyk ve výšce 2.042 m. Cesta začíná velmi brzy stoupat a zatáčka střídá zatáčku v krásné krajině. Ještě jsem se nezmínil o kvalitě silnic. Dá se říci, že až na výjimky byla kvalita rumunských silnic velmi dobrá.



Kdo nechce využít automobil, může zvolit jiný pohled na údolí a to z kabiny lanovky.



Po spoustě zastaveních k pořízení fotografií jsme vyjeli na parkoviště v průsmyku (45°36’10.7″N 24°36’48.5″E). Zde jsme si ověřili pravdu, že jsme si měli přivstat. Parkoviště plné a všude spousty lidí. U parkoviště jsou stánky s různými pochutinami. Udělali jsme si krátkou procházku okolo ledovcového jezera Balea.



Po prohlídce okolí jsme projeli tunelem o délce 887 m, který prochází masívem hory. Po průjezdu tunelu jsme potkali holčinu na kole s českou vlaječkou. Pozdravili jsme ji, trochu politovali a pokračovali dolů do údolí.

Chtěli jsme si někde zastavit v této nádherné krajině na svačinu. Bohužel všude plno lidí. Rumuni opravdu rádi jezdí po výletech a piknikují kde se dá. Zároveň však musím říci, že po sobě vždy uklidí. Přírody si asi váží. V údolí jsme se ještě zastavili na hrázi přehrady Vidraru (45°21’57.6″N 24°37’55.5″E). Parkování je zde velmi problematické, ale nakonec se podařilo. Oblouková hráz mezi skalami má výšku 166 m. Přehrada je pátou největší v Evropě.


Po příjezdu na apartmán v odpoledních hodinách jsme naplánovali na druhý den asi sedmihodinový trek v pohoří Piatra Craiului.
Brána do národního parku je nedaleko města Zarnesti. Asfaltová cesta se postupně smění v prašnou až kamenitou. Auto jsme odstavili na parkovišti u cesty (45°32’05.9″N 25°17’30.5″E) a vyrazili. Cílem byl hřeben s vrcholem Pietra Mica ve výšce 1.816 m. Na vrcholu je umístěn železný kříž. Cesta stoupá nejprve mírně, ale k vrcholu je to opravdu dosti strmé stoupání. Neboť zde bylo možné setkání s medvědem, vybavili jsme si batohy alespoň rolničkou. Bohužel jsme žádného nepotkali.


Výhled z vrcholu ale stál za vynaložené úsilí! Občas nám výhled zakryla mlha, ale jinak bylo počasí na trek výborné.


Stezka dále pokračovala po hřebeni z kterého byly nádherné výhledy. Je pravdou, že někdy byla chůze značně adrenalinová.



Sestoupili (slezli) jsme k chatě Curmarura ve výšce 1.470 m. Zde bylo možné občerstvení a byl zde i stanový tábor. U chaty se turistické stezky dále větví. Po krátkém oddychu jsme pokračovali do údolí. Zde jsme se napojili na prašnou silnici, která vede vápencovou soutěskou. Skály zde dosahují výšky 200 m.




Druhý den ráno jsme vyrazili k moři do letoviska Eforie Nord (44°04’26.8″N 28°37’54.7″E). Cestou jsme projížděli Bukureští, takže bylo nutné se podívat na Palác lidu (Parlament). Zaparkovali jsme před palácem (44°25’37.8″N 26°05’28.1″E). Jde o opravdu monumentální dílo komunistického diktátora. Údajně jde o druhou největší budovu světa po americkém Pentagonu. Budovu jsme si prohlédli pouze zvenčí, neboť nás tlačil čas.



Z hlavního města jsem po dálnici dojeli až k moři. Ubytování bylo v apartmánu pod střechou s velikou terasou. Jednoduše a účelně zařízený a opět v bezvadné čistotě. Parkovací místo jsme měli rezervované přímo před domem.


K moři jsme to měli asi 500 m. Pláže byly čisté a každé ráno uklizené. Letovisko bylo plné obchůdků s jídlem a suvenýry. Jídlo bylo cenově srovnatelné nebo levnější než v ČR.

Vzhledem k poloze jsme museli navštívit Constantu. Zde jsme se chtěli podívat do delfinária (44°12’20.9″N 28°38’37.6″E). Bohužel se nám nepodařilo zajistit vstupenky. Neustále vyprodáno. Prošli jsme si alespoň malou přírodní rezervaci, která je hned za delfináriem. Zašli jsme i ke kasinu. Jde o secesní budovu, která je v naprosto zoufalém stavu. Projeli jsme se lodí kolem přístavu.



Nevynechali jsme ani atrakci v podobě lanovky, která vede podél pobřeží nad letoviskem.



V dalším dnu jsem navštívili i pláž nedaleko Bulharských hranic (43°57’40.5″N 28°38’47.3″E), kde se u pobřeží nachází vrak lodi a je místní atrakcí.


Dovolená se chýlila ke konci, tak jsme se v sobotu ráno sbalili a vyrazili do města Arad, kde jme měli zajištěno tranzitní ubytování (46°08’44.6″N 21°19’27.3″E). Po cestě jsme si ještě prohlédli hrad ve městě Hunedoara. Parkoviště je asi 500 m od hradu (45°45’08.0″N 22°53’19.3″E). Hrad byl moc hezký a bez průvodce. Paradoxně na kraji města stojí hrůzně zdevastovaná továrna.



Navečer jsme přijeli do ubytování. Domácí nám po příjezdu uvařila kávu a dala štamprle pálenky. Třílůžkový pokoj se sociálním zařízením a televizí byl čistý a hezky vybaven. Poté co jsme se ubytovali vyrazili jsme na prohlídku města Arad.


Z města jsme se vrátili až pozdě večer. Šli jsme pěšky do centra a z centra na okraj města kde jme byli ubytováni. Po cestě jsme potkali spoustu lidí. Večer zde lidé sedí na lavičkách před domy. Někteří z nich byli asi sociálně slabší. Říkám to proto, že kdyby mi někdo před odjezdem řekl, že budu chodit večer po městě a jeho periferii, tak mu sdělím, že se asi zbláznil.
Závěrem chci konstatovat, že Rumunsko je nádherná země. Určitě jde o plnohodnotnou zemi patřící do Evropy. Během cesty ( cca. 4000 km) jsme neměli žádnou negativní zkušenost. Neobtěžovali nás žebráci ani policisté, kteří by chtěli úplatek. Obavy které jsme měli před cestou se zcela rozplynuly a určitě bychom se s manželkou ještě jednou do Rumunska vrátili.