V termínu 10 – 25. srpna 2012 jsme vyjeli prozkoumat pohraničí mezi Franci a Španělskem. První zastávkou na cestě byl středověký hrad Haut-Koenigsbourg, který se tyčí nad vesnicí Orschwiller v pohoří Vogézy. Na stavbu hradu byl použit červený pískovec. Po první světové válce připadlo Alsasko Francii a to včetně tohoto krásného hradu. Parkovaní je možné dle obsazenosti pod hradem (48°14’57.2″N 7°20’44.9″E).
Po prohlídce hradu jsme pokračovali do pohoří Vogézy. Jde o horské pásmo ve východní Francii, táhnoucí se podél západní strany údolí Rýna v severovýchodním směru, od Belfortu po Saverne. Absolvovali jsme hřebenovou cestu, která byla postavena již za první světové války z důvodu zásobování francouzských jednotek. Zastavili jsme na vrcholu Ballon d’Alsace (47°49’12.6″N 6°50’03.6″E). Jedná se o zaoblený 1 247 m vysoký vrchol tvořící hranici mezi třemi historickými regiony – Alsasko, Franche-Comté a Lotrinsko. Do konce první světové války tudy vedla hranice mezi Francií a Německem. Po vrcholu je možné absolvovat krátkou vyhlídkovou procházku.
( )
Navečer jsme se ubytovali v kempu u města Belfort (47°39’12.0″N 6°51’52.8″E). Dalším cílem bylo Francouzského středohoří, kde je u města Clermont-Ferrand multimediální park Vulcania . Park interaktivní formou seznamuje s principy vulkanické činnosti. Zdejší oblast patřila mezi jednu z vulkanicky nejaktivnějších oblastí Evropy. U parku je několik parkovišť (45°48’54.5″N 2°56’35.2″E). Po návštěvě parku byla velice příjemná koupel v přehradě u městečka Bromont-Lamothe (45°50’41.8″N 2°50’24.2″E). Ubytování jsme našli v nedalekém kempu (45°49’46.4″N 2°50’42.8″E).
Druhý den vedla naše cesta na pobřeží Biskajského zálivu do města Biarritz. Zde jsme zaparkovali u místního majáku (43°29’36.5″N 1°33’13.4″W). Maják je přístupný a je z něho krásný výhled. V okolí je několik pláží, které byly dost plné. Přesto proběhla nutná koupel v oceánu. Po koupeli jsme se ubytovali v kempu Chourio (43°20’45.7″N 1°37’01.6″W) u městečka Ascian.
Druhý den byl v plánu výjezd vláčkem na horu La Rhune . U nádraží je velké parkoviště (43°19’31.3″N 1°36’04.1″W). Krásným dřevěným vláčkem jsme po 40 minutách vyjeli na vrchol. Hora La Rhune je přesně na hranici mezi Francií a Španělskem. Z vrcholu (905 m) je perfektní výhled do širokého okolí. Návštěvu doporučuji hned ráno. Při návratu bylo parkoviště zcela plné.
Dále jsme pokračovali do města San Sebastian ve Španělsku. Po cestě byla ještě krátká zastávka u krásného zámku Château d’Abbadie (43°22’37.7″N 1°44’57.8″W), který leží na pobřeží v Hendaye.
V San Sebastianu jsme nejprve vyjeli na Monte Igueldo. Z vrcholu hory je krásný výhled na San Sebastian a celou zátoku Bahía de la Cobcha. Kromě toho se zde nachází hotel a různé atrakce. Zaparkovat lze na parkovišti pod vrcholem (43°19’13.0″N 2°00’38.4″W) Po prohlídce jsme sjeli do zátoky, abychom se vykoupali. Lidí dost a voda teplá.
Ze San Sebastianu cesta pokračovala kolem útesů a majáku Getaria (43°18’24.9″N 2°12’09.9″W) ke hradu Butrón (43°22’15.2″N 2°54’46.4″W). Jde o středověký na první pohled pohádkový hrad. Bohužel v době naší návštěvy uzavřený. Vrátili jsme se tedy k pobřeží. Kde jsme se ubytovali v kempu (43°25’05.2″N 2°56’14.8″W).
Ráno jsme vyrazili směr k ostrovu Gaztelugatxe. Po příjezdu k pobřeží nás přivítalo torzo jaderné elektrárny (43°25’58.6″N 2°52’34.1″W). Ta z důvodu velkých protestu nebyla nikdy dostavěna.
Po dalších třiceti kilometrech zastavujeme na parkovišti (43°26’29.3″N2°47’03.0″W) u ostrova Gaztelugatxe. Gaztelugatxe je neobydlený skalnatý ostrůvek nedaleko města Bermeo. Je dlouhý 270 metrů, široký 80 metrů a nejvyšší bod je 70 metrů nad mořskou hladinou. Na ostrově je středověká poustevna zasvěcená Janu Křtiteli. První písemná zmínka o poustevně je z roku 1053 a vede k ní od pobřeží 241 schodů. Z parkoviště nám cesta až na vrchol trvala necelou hodinku. Ostrov si určitě zaslouží zastávku a zhlédnutí.
Z ostrova cesta pokračovala do města Bilbao. Zde byl hlavním cílem visutý most (Biskajský most), který se od roku 1893 klene přes řeku Ibaizabal. Dvě mostní věže vysoké 61 metrů jsou na každé straně ukotveny lany zapuštěnými do cementových bloků umístěných ve vzdálenosti 110 metrů. Další lana nesou ve výšce 45 metrů visutou lávku s rozpětím 160 metrů. Nahoru se pohodlně dostanete výtahem. Na spodní straně lávky se pohybuje vozík, na němž je pomocí lan zavěšena gondola pro přepravu osob a vozidel. Tento most byl prvním na světě, který nesl lidi i vozidla na závěsné gondole V roce 2006 byl zapsán na seznam UNESCO. Je to neskutečné technické dílo. Zaparkovat se nám podařilo nedaleko mostu na nábřeží (43°19’22.3″N 3°00’55.4″W).
Dalším cílem ve městě bylo Guggenheimovo muzeum. (43°16’03.9″N 2°56’04.6″W) Muzeum bylo postaveno v roce 1997 v průmyslové části města podle projektu architekta Franka Gehryho. Futuristická stavba připomíná svým tvarem loď, kombinuje rovné a převládající zakřivené tvary. Plášť budovy je pokrytý titanem a jsou v něm umístěny prosklené plochy. Při příchodu k muzeu nás přivítal květinový pes Puppy.
Z krásného města Bilbao cesta pokračovala směrem k Pamploně. Za Pamlonou jsme zastavili na prohlídku hradu Xavier. Přímo pod hradem je veliké parkoviště (42°35’28.1″N 1°12’45.5″W). Tento hrad byl postaven v 10. století a byl rodištěm svatého Františka Xaverského.
Nedaleko od hradu je přehradní nádrž Aragóna. Někde v okolí opuštěné vesnice u přehrady jsme se ubytovali v kempu. Bohužel již asi neexistuje. Kemp byl opravdu prostý s proudem z elektrocentrály do 22:00 hodin. Na recepci jsem se snažil s holčinou domluvit na ubytování. Poté co mi dlouze něco vysvětlovala španělsky, jsme oba zjistili, že se určitě domluvíme. Ze Španělky se vyklubala Slovenka. Přehrada vypadala poloprázdná, ale koupat se v ní dalo.
Druhý den byla v plánu návštěva aragonského kláštera San Juan de la Peña, který leží v pohoří Sierra de la Peña nedaleko městečka Jaca. Po neustálém stoupání silnicí A-1603 jsme dojeli ke starému klášteru (Monasterio Viejo (42°30’27.1″N 0°40’25.2″W). Ranní návštěva má své výhody i nevýhody. Kolem kláštera je všude zákaz zastavení. Ráno zde však vůbec nikdo nebyl, tak jsme zde zvládli krásně zaparkovat. Bohužel klášter byl v tuto dobu uzavřen. Asi to moc nevadilo, neboť nejcennější částí kláštera je románsky ambit se sloupovými lavicemi z 12. století, který je bez problému přístupný. Jsou zde pochování první tři aragonští králové. V roce 1675 tento klášter vyhořel a mniši si nedaleko postavili nový klášter (Monasterio Nuevo) (42°30’28.4″N 0°39’55.3″W). Zde je velké parkoviště z kterého se v případě potřeby musíte asi kilometr vrátit ke starému klášteru.
Asi 50 kilometru od klášterů leží městečko Riglos. Mallos de Riglos jsou slepencové věže, které vyrostly hned za kostelem ve vesničce Riglos. Výška skal dosahuje cca 300 metrů. Uprostřed obce je malé parkoviště (42°20’51.3″N 0°43’37.5″W).
Po dalších dvaceti kilometrech jsme navštívili pevnost Loarre, která byla vystavěna v 11. století. Jedná se o nejvýznamnější románský hrad ve Španělsku. Kousek od hradu je záchytné parkoviště (42°19’40.2″N 0°36’39.2″W).
Po prohlídce hradu jsme přejeli do NP Ordesa. Konkrétně do městečka Torla. Zde jsme se ubytovali v kempu Rio Ara (42°37’52.6″N 0°06’25.9″W). Druhý den byl naplánován celodenní trek údolím Valle de Ordesa. Za městečkem Torla je v létě do údolí zákaz vjezdu. Na začátek údolí (7 km) jsme se tedy dopravili autobusem, který zde jezdí kyvadlově cely den. Většina turistů jde údolím k vodopádu Cascada Cola de Caballo, který je na konci údolí a stejnou cestou se vracejí. My jsme za parkovištěm uhnuli doprava a po prudkém stoupaní vyšplhali na římsu Faja de Pelay. Po římse s krásnými výhledy jsme pokračovali na konec údolí k již zmíněnému vodopádu. Zde jsme opláchli nohy ve studené vodě a podél řeky Rio Arazas jsme se vrátili zpět na parkoviště k autobusu. Trek trval asi osm hodiny a manželce moc nesedl, neboť po cestě na parkoviště přestala i mluvit a na mé humorné poznámky vůbec nereagovala.
Druhý den cesta pokračovala k městu Alquézar. Zde jsme zastavili na parkovišti (42°13’10.9″N 0°02’43.5″E) nad kaňonem Río Vero. Z parkoviště vedla stezka dolu do kaňonu a dále kaňonem podél řeky. Trek nám zabral asi hodinu tam a stejnou cestou hodinu zpátky na parkoviště. Voda v řece byla studená, ale bylo takové horko, že jsme s dcerou neodolali a do ledové vody se ponořili.
Po koupeli jsme vyjeli na záchytné parkoviště (42°10’18.9″N 0°01’22.6″E) ve městě Alquézar. Křivolakými uličkami jsme došli na vyhlídkovou terasu, z které je krásný výhled do okolí. Cesta z vyhlídkové terasy směřovala na vrchol, kde stojí opevněný klášter Colegiata de Santa Maria. Od kláštera vede stezka opět k řece Río Vero. Asi za hodinu jsme prošli kaňonem řeky pod městem. Stezka vede skalami, korytem řeky a lávkami na stěnách kaňonu. K ubytování jsme navečer využili kemp Río Vero (42°09’06.6″N 0°01’43.7″E).
Při cestě do přímořského letoviska Callela, jsme se zastavili na hradě Monzon. Pod hradem je záchytné bezplatné parkoviště (41°54’31.1″N 0°11’37.9″E). K hradu je to z parkoviště asi 500 metrů. Hrad je spíše zachovalou zříceninou, který postavili v desátém stolení .
V letovisku Callela jsme zaměnili stan za hotel. Měli jsme zde zaplacený týdenní pobyt. V rámci tohoto týdne jsme s dcerou museli zajet do zábavního parku PortAventure World nedaleko města Tarragona. U parku je veliké záchytné parkoviště (41°05’18.9″N 1°09’08.3″E). Park má neuvěřitelnou rozlohu a je opravdu velkým zážitkem pro děti, ale i dospělé. Dojem trochu kazí dlouhé fronty u některých atrakcí.
V Callele jsme si vyšli k místnímu majáku a k ruině komunikační věže „Les Torretes“ z roku 1849.
Prohlédli jsme si i pevnost na mysu Mont Guardí ve vedlejším letovisku Tossa de Mar.
Další výlet směřoval do světoznámého klášteru (Monestir de Montserrat). Po cestě ke klášteru je několik záchytných parkovišť (41°35’40.7″N 1°50’26.7″E). Klášter byl založen v roce 1025 na památku zjevení Panny Marie na hoře. Poutníci sem přicházejí uctít Černou madonu. Po prohlídce kláštera jsme vyjeli lanovkou blíže k vrcholu hory. Lanovka nás posunula o 250 výškových metrů. Po vrcholu vede několik stezek. Jedna z nich vás zavede k poustevně sv. Jana.
Toto je vše co jsme na naší dovolené ve Francii a Španělsku viděli a zažili. Určitě bude dlouho na co vzpomínat!