Na podzim ruku 2014 padlo rozhodnutí navštívit francouzský ostrov Korsiku. Sehnal jsem základní materiály a především kvalitního tištěného průvodce. Na stránkách lodní společnosti (https://www.corsicaferries.cz/) jsem objednal a zaplatil lístky. Prý čim blíže odjezdu, tak bývají dražší. Tuto skutečnost nemohu potvrdit. Termín nalodění 17.7.2015 v 12:30 Livorno.
Zabalili jsme potřebně věci na cestu včetně stanu, který byl více jak čtrnáct dní naším domovem. Na cestu jsme vyjeli o den dříve s tím, že se ubytujeme v kempu nedaleko Livorna. Nakonec padlo rozhodnutí na kemp v Pise (43°43’31.0″N 10°22’58.4″E). Do kempu jsme přijeli pozdě večer, ale přesto jsme neodolali vidět šikmou věž večer a dát si italskou zmrzlinu. Druhý den dopoledne jsme si prohlédli město podrobněji a pote vyjeli do Livorna, abychom byli včas na nalodění.
Ve 12. 30 hod. připlul trajekt a z jeho útrob vyjelo nekonečně aut a nákladních vozidel. Po vyprázdnění jsme zajeli do trajektu autem na jakousi zvedací plošinu. Ve chvíli její naplnění osobními vozidly se celá plošina počala zvedat ke stropu a zastavila se přesně deset centimetrů nad řídítky jízdních kol připevněných na zadních dveřích vedle stojícího vozidla. Plavba probíhala v klidu a kolem 17.30 hod. jsme vplouvali do přístavu ve městě Bastia.
Po vylodění jsme přejeli hřeben do městečka Sain-Florent, kde jsme se ubytovali v kempu (42°41’36.9″N 9°19’35.7″E). Kemp byl malý čistý a dobře zařízený. Také zde pekli moc dobrou pizzu.
Druhý den jme prozkoumali místní pláže a také pevnost v městečku Sain – Florent. Parkování je hned pod pevností (42°40’56.9″N 9°18’08.8″E). Pevnost je veřejnosti přístupná a najdete v ní výstavu moderního umění a je odtud pěkný výhled na město a okolí.
Ráno jsme zabalili stan a vyrazili podél pobřeží do cílového městečka Porto. Během cesty bylo v plánu navštívit město Isula Rossa, Calvi a řeku Fango. Během cesty se otevírají krásné výhledy na pobřeží a pohoří ve vnitrozemí.
Město Isula Rossa jsem si prohlédli z auta a následně vyjeli za městem na skalní ostrov La Pietra. Auto jsme nechali na parkovišti (42°38’35.3″N 8°56’08.8″E) u místního hotelu. Odtud jsme krátkou procházkou kolem janovské strážní věže došli až k majáku.
Od majáku jsme opět podél pobřeží vyrazili do města Calvi. Hlavním cílem ve městě je obrovská pevnost, kterou postavili v 15. století Janované. Ve městě mají mimo jiné kasárna i příslušníci Francouzské cizinecké legie. Zaparkovali jsme na velkém parkovišti pod pevností (42°34’05.2″N 8°45’31.6″E).
Odtud jsme zamířili k řece Fango. Zaparkovali jsme na parkovišti hned u řeky (42°23’45.2″N 8°42’51.3″E). Vzhledem k nedostatku času jsme si prohlédli jen velmi malou část divokého koryta řeky. Samozřejmě nešlo odolat a museli jsme nádherně čistou vodu vyzkoušet.
Navečer jsme konečně dorazili do městečka Porto. Stan jsme rozložili v kempu „Camping Sole e Vista Porto Corse“ (42°15’45.5″N 8°42’38.9″E). Kemp je rozložen ve stráni s bazénem, ale je poměrně daleko od moře. To nás ovšem neodradilo a museli jsme se jít podívat na pláž v Portu na západ slunce. Námaha se vyplatila, posuďte sami !
Druhý den dopoledne jsme vyjeli k městečku Ota. Zde jsme naplánovali krátký trek mezi mosty. Auto jsme zaparkovali nedaleko výchozího mostu „Les deux ponts“ (42°15’21.8″N 8°45’51.8″E). Na silnici je třeba opatrnosti, neboť zde pobíhají například kozy. Od mostu jsme vyšli po turistické stezce údolím podél řeky Porto v soutěsce Spelunca. Krasnou krajinou jsme asi po hodině chůze došli ke starému janovskému mostu „Pont génois de Zaglia“. Stejnou cestou jsme se vrátili zpět. Po cestě je možné se osvěžit ve vodě horské řeky.
V úterý ráno jsme navštívili a uskutečnili krátkou procházku ve skalách „Les Calanches“. Zajímavě zbarvené skalní útvary se tyčí asi 400 metrů nad mořem. Skály jsou zapsány na seznam UNESCO. Zážitkem je i samotný průjezd skal po silnici D81. Úzká silnička plná zatáček obklopená skalními útvary s výhledy do okolí. Auto jsme nechali na parkovišti (42°14’24.2″N 8°39’15.7″E) a vyrazili na dvouhodinový výlet.
Odpoledne jsme věnovali lenošení u moře.
Ráno jsme zabalili stan a po silnici D84 vyjeli do hornaté části ostrova. Postupně jsme vyšplhali až do sedla „Col de Vergio“, které je ve výšce 1.478 metrů. V sedle je parkoviště (42°17’25.3″N 8°52’42.5″E). V průvodci se píše, že se nemají krmit místní volně pobíhající prasata. Zde jsme se přesvědčili, že je to naprostá pravda. Poté co jsme jednomu praseti dali kousek chleba, tak během chvíle jich zde bylo asi patnáct. Hladově na nás doráželi a hrozilo pokousání. Zachránil nás dostatek starého chleba, který jsme hodili mezi ně a poté jsme utekli do auta a raději odjeli. Prasata nekrmit !!
S průsmyku jsme sjeli na parkoviště v údolí u lanového centra (42°17’04.1″N 8°55’15.7″E). Zde jsme navlékli trekovky a vyrazili na tříhodinový výlet k horskému jezeru „Lac De Nino“ 1.774 m.n.m. Cesta je poměrně dobře značená a středně náročná. Po zdolání kopce se před námi otevřel nádherný výhled na horské jezero. Atmosféru jezera vsazeného do horského masivu doplňovali volně pobíhající koně. Od jezera je v plné krase vidět nejvyšší vrchol Korsiky “ Monte Cinto“ 2.706 m.n.m.
Dolů na parkoviště jsme sešli kolem 14.00 hod. a nad horama se začaly tvořit marky. Vyjeli jsme do města Corte, kde jsme našli docela pěkný kemp (42°18’00.8″N 9°08’52.3″E). Už po cestě se objevily přeháňky a po příjezdu do kempu přišel mohutný slejvák ! Nevím zda to bylo jenom v období našeho putování, ale všimli jsme si, že déšť v odpoledních hodinách přišel každý den. Na základě teto zkušenosti jsme plánovali výlety, tak aby jsme byly odpoledne někde blízko střechy.
Odpoledne po dešti jsme se zašli podívat na místní pevnost (42°18’24.3″N 9°08’54.1″E). S pevnosti je vidět celé město včetně řek Restonica a Tavignano. Z pevnosti jsme sešli do historického centra. Stopy po kulkách na fasádách domů upozorňuji na bouřlivou historii.
Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazili k obci Asco po horské silnici D147 až na její konec do turistického centra “ Haut Asco“. Zde je velké záchytné parkoviště (42°24’13.7″N 8°55’26.6″E). Jde o výchozí bod na nejvyšší horu Korsiky a to na Monte Cinto 2.706 m.n.m. Cesta horskou silničkou je sama o sobě zážitkem. Za obci Asco jsme se stali svědky dopravní nehody, kdy autobus při otáčení doslova srazil německého motorkáře do příkopu. Po dalších pár kilometrech na cestě přistával vrtulník, který hasil požár vysoko v horách. Poté již cesta proběhla v klidu.
Po prohlídce zimního střediska jsme se po silnici D147 vrátili 7 kilometrů zpět na parkoviště (42°25’29.3″N 8°57’56.1″E) u soutěsky Asco. Turistická stezka vede podél řeky s množstvím tůní vhodných k odpočinku a koupání. Na konci stezky nás přivítaly volně pasoucí se krávy. Procházka je nenáročná v délce asi dvou hodin.
Ráno po snídaní a zabalení stanu jsme vyjeli směr město Ajaccio. Po cestě jsme zastavili na prohlídku „Anglických kaskád“. Je zde velké parkoviště (42°06’44.1″N 9°06’45.7″E). Trek ke kaskádám trvá asi hodinu. Jde o řetězec vodopádů a jezírek na řece Agnone. Určitě stojí za zastavení. Koupeli v jednom z jezírek určitě neodoláte !
Ve městě Ajaccio, které je největší na Korsice, jsme zastavili přímo u pevnosti (41°54’58.8″N 8°44’20.8″E). Va městě se narodil Napoleon Bonaparte, který udělal z Ajaccia hlavní město Korsiky.
Po prohlídce historického centra jsme pokračovali dále a našli kemp (41°32’05.4″N 8°51’46.0″E) v osadě Canniccia. Kemp byl trochu plný, ale vzhledem k plánovanému treku nedaleko nám nic jiného nezbylo než se nějak vtěsnat. Na pláž to bylo pěšky asi 500 metrů.
Dopoledne jsem vyjeli navštívit sklaní útvary Roccapina. Z hlavní silnice T40 je k těmto skalám odbočka. Silnice je prašná a vede až na pláž. Bohužel hned na kraji byla vymletá vodou a sjízdná pouze terénním vozidlem. Tak jme auto nechali na odbočce na parkovišti (41°30’54.4″N 8°56’59.8″E) a dál pokračovali pěšky. Vystoupali jsme na skalní útvar lva. Sestoupili jsme na pláž Erbaju, kde nebyla ani noha. Koupeli v moři jsme samozřejmě neodolali. Poté co jsme oschli, tak jsme vyšplhali zpět na skalní útvar na jehož kraji stojí janovská strážní věž. Z tohoto místa je opravdu exklusivní výhled do okolí na přilehlé pláže.
V neděli 26.7.2015 jsem přejeli do města Bonifacio. Opevněné středověké město překonalo naše očekávání. Domy stojí na strmém útesu a nad nimi se tyčí místní pevnost. Na návštěvu města a okolí jsme si vyčlenili dva dny. Zaparkovali jsme v centru nedaleko pevnosti na placeném parkovišti (41°23’15.6″N 9°09’15.5″E). Po prohlídce pevnosti jsme sešli po 187 schodech vytesaných ve skále k mořské hladině. Schodiště prý vytesali za jednu noc aragonští vojáci. Na konci schodiště vede nad mořskou hladinou asi padesátimetrová stezka. Poté jsme prošli uličkami starého města do přístavu.
Ubytovali jsme se v kempu “ Pian Del Fosse“ (41°23’59.4″N 9°12’03.6″E). Kemp účelně zařízen a téměř bez turistů. Druhý den jsme se rozhodli si město Bonifacio prohlédnout ještě z moře. Nalodili jsme se na jednu z výletních lodí a vyrazili z krytého přístavu na volné moře. Pohled z moře na útes s městem a pevností byl úchvatný!
Po námořní vložce jsme pěšky vyšli z města směrem k majáku Pertusato. V podstatě celou dobu jdete po vrcholu nebo okraji útesů. K majáku je potřeba počítat asi s hodinou a půl. Odměnou vám budou krásné výhledy a možnost koupání !
Dosáhli jsme nejjižnější části ostrova a proto jsme se pomalu začali vracet po východní straně zpět k přístavu v Bastii. V úterý ráno jsme vyjeli na parkoviště (41°41’15.9″N 9°11’59.4″E) na začátku trasy k „čůrajícímu kohoutku“. Pro upřesnění jde o nejvyšší vodopád „Piscia di Gallo“ (70 m) na Korsice. Tam i zpět počítejte s necelými dvěma hodinami. Nenáročná turistická stezka je dobře značená. Pouze závěr zahrnuje poměrně strmý sestup k vodopádu.
Na cestě jsem opět potkali naše oblíbená prasátka.
Odpoledne jsme dojeli do kempu „Camping Cote des Nacres“ (41°51’47.3″N 9°23’50.1″E). Kemp dobře vybavený a přímo na krásné písečné pláži.
Druhý den ráno jsme vyrazili na krátký trek kaskádami Polischellu. Auto jsme nechali na parkovišti (41°49’11.8″N 9°15’37.1″E) u hlavní silnice D268. Doporučuji jet ráno. Je to poměrně hojně navštěvované místo a dopoledne už nebylo kde zaparkovat! Polischellu je soustava jezírek, kaskád a malých vodopádů s křišťálově čistou vodou. Voda je trochu svěží, ale nešlo odolat a museli jsme se v jednom z horských jezírek vykoupat. Potkáte zde hodně příznivců canyoningu. Jednoho jsem potkal i na zpáteční cestě trajektem, bohužel se zlomenou rukou.
Ve čtvrtek ráno to jest 30. července jsme se přesunuli do kempu „Camping San Damiano “ (42°37’44.0″N 9°28’01.9″E), který je nedaleko města Bastia. V jeho přístavu jsme měli v pátek v 06:00 hod. nalodit na trajekt. Kemp je kvalitně zařízen a přímo na pláži. Na recepci bylo nutné si domluvit dřívější otevření závory kempu, neboť je v noci zavřená. Poslední den jsme si prohlédli centrum města Bastia. Především pevnost s Guvernérským palácem a katedrálou Panny Marie. Zamířili jsme i do přístavu, kterým projde druhý největší počet přepravených osob hned po Calais.
Odpoledne jsme si naposledy zaplavali v moři i s koňmi a druhý den ráno jsme vyrazili do přístavu k nalodění.
Po vyplutí jsme věnovali poslední pohled městu Bastia a Korsice! Můžeme směle říci, že Korsika svými krásnými plážemi, vysokými horami, nedotčenou přírodou a svou historií v nás zanechala nezapomenutelný dojem !!
