Po dostavbě minikaravanu vedla naše první cesta do Polska a to konkrétně do Kladského pomezí. Někoho asi překvapí podobnost znaku města Klodzko s tím naším. Vysvětlení je jednoduché. Kladsko bylo historicky součástí Českého království. Poslední týden měsíce srpna v sobotu ráno jsme vyjeli směr Polsko. Naší první zastávkou byla pevnost Stříbrná hora (https://forty.pl/) v Sových horách. Pod pevnosti jsou dvě parkoviště (50°34’19.2″N 16°38’57.1″E). Pevnost byla postavena v letech 1765 – 1777 pruským králem Fridirchem II a patří k největším ve střední Evropě. Z parkoviště se k pevnosti dostanete asi po kilometru chůze po asfaltové přístupové cestě. Pevnost je v rekonstrukci, ale přístupná. Vnitřní část si projdete s průvodcem a venkovní prostory můžete sami. Na protilehlém kopci se nachází další část pevnostního systému pod názvem Ostrog. Pevnost určitě stojí za podívání.
Z pevnosti jsme vyrazili na krátký trek k vrcholu Velký Chochol. Turistická cesta vede podél pevnosti až k vrcholu a návrat jsme zvolili po lesní cestě až do města Stříbrná Hora. Po návratu jsme se ubytovali v kempu Lesní Dvůr (50°35’29.6″N 16°34’52.7″E) v obci Woliborz. Kemp jednoduše, ale účelně zařízen. Sociální zařízení čisté. Druhý den dopoledne jsme navštívili muzeum (http://molke.pl/) tajných zbraní „Třetí říše“ u obce Jugóv. Jde o malé muzeum s příjemnou atmosférou (50°37’45.3″N 16°29’41.4″E). Kromě venkovní expozice jsou přístupné i chodby v podzemí. Speciálně bych sem asi nejel, ale pojedete-li kolem, tak se určitě zastavte.
Odpoledne jsem vyjeli na parkoviště (50°39’21.7″N 16°31’36.1″E) v horském sedle Jugowska 801 m. S parkováním byl trochu problém, neboť lidí zde bylo poměrně dost. Z parkoviště jsme vyšli na krátký trek k vrcholu Kalenica 964 m. Na tomto vrcholu stojí rozhledna s panoramatickým výhledem do krajiny. K rozhledně je to z parkoviště 3 km.
Po návratu do kempu jsme zjistili, že se zde ubytovali dvě terénní auta plné hlučných a poměrně neslušných německých občanů. Vzhledem k tomu, že jsme se chtěli vyspat, padlo rozhodnutí pokračovat v cestě a to do Klodzka. Do města jsme přijeli navečer a ubytovali se v kempu, který se nachází v centru města (50°26’40.8″N 16°39’09.8″E) hned vedle pevnosti. Kemp byl slušně vybaven a čistý. Turistu zde bylo pomálu. Druhý den ráno jsme šli pešky do centra do ulice Lukasiewicza (50°26’14.8″N 16°39’11.2″E), kde je vstup do podzemí (https://www.podziemia.klodzko.pl/). Podzemní chodby jsou nově zrekonstruovány měří cca. 600 metrů a a ústí přímo u pevnosti. Určitě stojí za návštěvu. V chodbách jsou nainstalovány různé expozice.
Když už jsme vyšli u pevností, tak jsme ji také navštívili (https://www.twierdza.klodzko.pl/). Pevnost je z části opravená a z části poměrně hodně poškozená a to především z dob, kdy zde byla ruská vojska. Průvodce nás provedl mezi valy a chodbami, kde jsme museli až na kolena.
Po obědě jsme jeli na okraj města, kde jsme si prohlédli minieuroland (https://minieuroland.pl/). Vedle parku je prostorné parkoviště (50°27’17.7″N 16°37’58.2″E). Park miniatur určitě stojí za návštěvu. Myslím, že přiložené fotografie to jednoznačně dokazují.
Navečer jsme se rozhodli zajít do centra města. Centru se říká „Malá Praha“. Procházku městem přes gotický most jsme zakončili na náměstí u radnice. Z druhé strany radnice je restaurace, kde točí „světe div se“ české pivo!
Druhý den ráno jsme pokračovali v cestě k městečku Zlatý Stok. Ubytovali jsme se v kempu nedaleko města v obci Blotnica (50°27’52.9″N 16°54’16.6″E). Kemp je malý umístěn u rybníku. Sociální zařízení skromné, ale čisté. Po ubytování jsme vyrazili do města s úmyslem navštívit zlatonosné štoly (https://kopalniazlota.pl/). Zaparkovali jsme na téměř obsazeném parkovišti u areálu (50°26’28.0″N 16°52’31.6″E). Lidí zde bylo poměrně hodně. Nelze se divit je zde spousta atrakcí pro děti. Prohlídka hlavní štoly s výkladem v češtině o historii těžby zlata trvala asi hodinu. Ze štoly nás vyvezl vláček. Po prohlídce štol jsem vyrazili do kopce nad areálem podél řeky k restauraci „Zloty Jar“ (50°25’50.9″N 16°52’13.6″E). Po cestě jsme minuli lesní park Skalisko (50°26’13.4″N 16°52’23.7″E) s restaurací. Dále v lese je lanové centrum a vrcholem je přejezd údolí na kladkách. Na Skalisko se dá dojet autem.
Druhý den jsme na hraničním přechodu v Králíkách opustili Polsko a ubytovali se v kempu v obci Heřmanice (50°07’35.8″N 16°44’57.9″E) v Jeseníkách. Kemp je umístěn u hotelu. Úplně ho nedoporučuji. Majitel nebyl přítomen a museli jsme na něho čekat abychom se mohli ubytovat. Trávník v kempu neposečený a sociální zařízení úděsné! Jednu noc jsme zde ale vydrželi. Po ubytování jsme jeli do Králik, kde jsme navštívili vojenské muzeum (https://www.armyfort.cz/). Parkování je kousek pod muzeem (50°05’39.9″N 16°45’25.0″E). Vojenské muzeum má návštěvníkům určitě co nabídnout. Expozice je rozsáhlá a zajímavá.
Hned nad muzeem je pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“. Pěchotní srub je s průvodcem a zajímavou historií týkající se posádky bunkru v období mobilizace.
Po prohlídce muzea jsme jeli do Dolní Moravy (50°09’06.3″N 16°48’50.1″E), kde jsme lanovkou pokračovali k vyhlídce „Stezka v oblacích“ 1.116 m (https://www.dolnimorava.cz/o-stezce-v-oblacich). Z vyhlídky je impozantní výhled na Jeseníky a okolní krajinu. Zpět na parkoviště jsme se již vrátili po svých.
Při zpáteční cestě jsem se zastavili na poutním místě „Mariánský kopec“, kdes stojí klášter Hedeč. Poutní místo se nachází nad městečkem Králíky. Je možné jít pěšky přímo z města křížovou cestou mezi stromy, nebo je možné až ke klášteru vyjet autem (50°04’27.5″N 16°47’01.1″E).
Kousek nad klášterem stojí rozhledna Val s krásným výhledem do okolí (50°04’16.4″N 16°47’29.5″E).
Druhý den ráno jsme pokračovali na poslední místo naší cesty a to na Pastvinskou přehradu. Ubytovali jsme se v kempu „Šlechtův Palouk“. Kemp je prostorný hned u vody. Sociální zařízení čisté. Problém nastal až večer, kdy do dvou hodin ráno se v podstatě nedalo usnout. Zábava šesti parťáku na paddleboardech byla velmi sobecká vůči svému okolí.
Kromě koupání a jízdě na šlapadle jsme podnikli krátký trek podél Divoké Orlice. Auto jsme odstavili na parkovišti u Zemské brány (50°08’33.4″N 16°34’46.4″E). Po levé straně řeky jsme po zelené došli k Pašerácké lávce a pokračovali dále k rekreačnímu středisku Orlice (50°07’42.2″N 16°33’32.5″E). Zde jsem se občerstvili a vrátili se zpět k Pašerácké lávce, kde jsme uhnuli na modrou a kolem Orlické chaty sešli zpět na parkoviště. Trasa je nenáročná v délce 6 km.
Putování jsme ukončili o den dříve, neboť měli přijít silné bouřky s vichřicí a tak jsem dali přednost posteli v ložnici.